smrk pichlavý / Picea pungens

Picea pungens Engelm. Gard. Chron. (1879) I. 334; (1882) I. 145; (1883) II. 725. f. 130.
Syn.:

Hlavní determinační znaky

- borka silná, hluboce zbrázděná, šedohnědá - silné větve v oddálených přeslenech - pupeny s volnými, na špičce zpět ohnutými šupinami - jedlice tuhé, ostře špičaté, silně pichlavé, zelené, modrozelené až stříbřitě šedé - semenné šupiny tenké, pružné, úzce zvlněné, na konci uťaté, s nepravidelnými zuby

Původ

Domácí druh na západě Severní Ameriky ve Skalnatých horách z Kolorada do Nového Mexika, Utahu a Wyomingu, kde roste vy výšce 2 000 – 3 300 m roztroušeně na březích horských řek a na bažinatých místech. V Evropě pěstován od 19. století, nejčastější parkový druh.

Poznámky

Nejčastěji pěstovaný smrk našich parků a zahrad (tzv. stříbrný smrk). Je velmi odolný vůči imisím, suchu a mrazu. Nejlépe se uplatňuje jako solitéra, je známo mnoho kultivarů.

Literatura

• Hejný, S., Slavík, B. (1988): Květena ČSR 1. Academia, Praha, 559 s.
• Pilát, A. (1964): Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. Nakladatelství ČAV, Praha, 507 s.

Původnost

Pěstovaný

Zpracoval: Radim J. Vašut