meruňka obecná / Prunus armeniaca

Syn.: Armeniaca vulgaris Lam. Encycl. (Lamarck) 1(1): 2. 1783 [2 Dec 1783]

Hlavní determinační znaky

- semeníky i plody pýřité - plody oranžové, často s červeným líčkem - pecka hladká a snadno oddělitelná od dužniny

Původ

Od střední Asie až po Evropu. Navzdory svému jménu pochází z Číny, ale právě přes Arménii se počátkem našeho letopočtu dostala do Evropy. Do Česka se rozšířila z Itálie přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy. Úspěšné pěstování 200-300 m.n.m. s průměrnou roční teplotou nad 8,5 °C a úhrnem ročních srážek 550 mm; musí být chráněmy před pronikáním chladných větrů. Má krátkou dormanci, škodí jí jarní mrazy (květ snese –2,5 až –3,5 °C). V ČR nejrozšířenější odrůda Velkopavlovická.

Poznámky

V Číně se pěstovala již více než 2000 let př.Kr. (Písemné doklady jsou z roku 2198, z období vlády císaře Yü.

Plody obsahují  vitamíny: C, A, PP niacin, kys. pantotenovou, v malém množství B₆ a B₂, minerální látky: K, P, Ca, Mg , Na.

Literatura

• Horáček P. (2007): Encyklopedie listnatých stromů a keřů. - Computer Press, Praha, pp.748.
• Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté zahrady našich zahrad a parků. Sursum, Tišnov,  551 p., ISBN: 80-7323-117-4
• Musil I., Möllerová J. (2005): Listnaté dřeviny: Přehled dřevin v rámci systému rostlin krytosemenných (Lesnická dendrologie 2). Česká zemědělská univerzita, Praha, 216 p., ISBN: 80-213-1367-6
• Internetová encyklopedie Wikipedia
• Databáze ovocných odrůd MZLU Brno

Původnost

Zavlečený

Zpracoval: Jana BJALONČÍKOVÁ
Recenzoval: Radim J. Vašut (ZPRACOVÁNO)