vrba borůvkovitá / Salix myrtilloides

Hlavní znaky

- plazivý keř s vystoupavými větvemi
- listy drobné, eliptické, celokrajné s lysou čepelí na rubu i líci a krátkým, žlábkovitým řapíkem
- mladé listy s lehkým nádechem vínové barvy
- palisty téměř chybějí
- pupeny lysé
- jehnědy válcovité, zavalité, krátce stopkaté, podepřené několika listy
- semeník lysý, dlouze stopkatý
- blizny dvoulaločné, zakřivené směrem ven
- květní listeny drobné, takřka zcela lysé, hnědavé s růžovým nádechem
- kvete současně s rašícími listy
- plodem je tobolka

Počet chromozómů: 38

Variabilita

Tento druh je poměrně morfologicky stabilní a vnitrodruhová variabilita je malá. Případné odlišnosti populací mohou být způsobeny introgresí Salix aurita. V Severní Americe roste velice podobný příbuzný druh Salix pedicellaris Pursh.

Svým vzhledem mohou připomínat brusnici borůvku či vlochyni.

Ekologie

Jedná se o druh rostoucí od pahorkatin až do hor, který preferuje spíše kyselejší půdy. Je vázaný na vlhké, rašelinné louky, především na okraje vrchovišť, snáší však i místa s vyšší hladinou podzemní vody. Vrba borůvkovitá je součástí společenstev svazů Eriophorion gracilis, Salicion cinereae a Betulion pubescentis. Na rozdíl od ostatních druhů vrb se Salix myrtilloides kultivuje poměrně špatně.

Rozšíření

V rámci světového rozšíření zabírá vrba borůvkovitá poměrně velký euroasijský areál sahající od severní (Skandinávie) do střední Evropy (Polsko, ČR, Slovensko, Německo, Švýcarsko), dále na jihovýchod (Rumunsko) až do střední Ukrajiny, odkud až po Murmanskou oblast a Karélii. Východní hranice areálu se nachází na Dálném východě (Sibiř, Poamuří). V současnosti se na území ČR vyskytuje pouze na dvou lokalitách, kterými jsou Slavkovský les a Železné hory. Tyto lokality byly nalezeny až ve druhé polovině dvacátého století. Řadu let byl tento druh u nás považován za nezvěstný. V roce 1986 naštěstí došlo k objevu dvou lokalit ve Slavkovském lese (osada Pramen, obec Čistá). O tento objev se zasloužil J. Sofron. Později díky J. Jiráskovi v roce 1994 ještě přibyla lokalita v Železných horách (Trhová Kamenice). Často bývá její výskyt chybně udáván ještě z dalších oblastí, kde dochází k záměnám Salix myrtilloides se Salix repens. Na rozdíl od Salix myrtilloides má Salix repens chlupaté pupeny, čepel listů hustě jemně chlupatou s pilovitým okrajem, dobře vyvinuté palisty, přisedlé jehnědy, přisedlý občas chlupatý semeník a tmavší, dlouze chlupaté květní listeny. Kvete těsně před rašením listů. Některé lokality, kde se dříve Salix myrtilloides vyskytovala, dnes obývá její kříženec Salix x onusta Bess.  Jedná se o křížence s vrbou ušatou (Salix aurita). Na tohoto křížence můžeme vzácně narazit např. v Českém lese, Jihlavských vrších, Třeboňské pánvi či v Orlických horách. Kříženec je charakteristický svou listovou čepelí, která je na okraji jemně nepravidelně pilovitá, na rubu listů se silně vyniklou listovou žilnatinou.  

Zajímavosti

Jedná se o nesmírně vzácný prvek české flóry. Existence tohoto druhu u nás je nezbytná pro zachování fytogenofondu v rámci celé střední Evropy. Nebezpečí zániku vrby borůvkovité na našem území je zvýšeno díky výskytu druhu ve velmi malých populacích. Největším faktorem ohrožení je částečná nebo úplná destrukce jejich lokalit, ohrozit ji může i změna vodního režimu. Další hrozbou je tendence druhu k hybridizaci s vrbou ušatou.

Literatura

ČeřovskýJ. [ed.] (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. – Príroda, Bratislava, 456.
Fang Z. F., Zhao S. D. &  Skvortsov A. K. (1999): Salicaceae Mirbel. – In: Wu Z. Y. & Raven P. H. [eds.], Flora of China 4,Beijing Science Press, Beijing, 139–274.
Cmelař J. & Koblížek J. (1990): Salicaceae Mirbel. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena ČR 2, Academia, Praha, 458–495.
Kubát K. [ed.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 927.

Zpracoval: Blanka Brandová
Recenzoval: Lucie Kobrlová