olše šedá / Alnus incana

Synonyma

• Betula alnus L. var. incana L.

Hlavní znaky

• Borka tmavošedá a hladká
• Letorosty šedě pýřité (později olysávající), nelepkavé
• Listy široce nebo úzce vejčité, nelepkavé, tmavě šedozelené, na rubu bělošedě chlupaté, později olysávající (krom žilek)  
• Plodní šištice vejcovitě kuželovité, přisedlé nebo jen krátce stopkaté

Počet chromozómů: 2n=28

Variabilita

Někdy bývají pěstovány její kultivary: cv. Angustissima, cv. Lobata (s dřípenými listy), cv. Aurea (se žlutými listy) nebo cv. Pendula (listy převislé).

Ekologie

Břehy horských řek a potoků, balvanité náplavy. Málo konkurenčně schopná dřevina, mrazuvzdorná a náročná na světlo.

Rozšíření

Od jihovýchodní Evropy (kde se vyskytuje ostrůvkovitě, končí v Albánii a Bulharsku) přes střední, severní a východní Evropu a Kavkaz až na západní Sibiř.

V ČR se vyskytuje hojně v horských a podhorských oblastech, optimum má v submontánním až supramontánním stupni. V nižších nadmořských výškách je vysazovaná, chybí jen v termofytiku jižní Moravy.

Zajímavosti

Kvete v březnu a dubnu, o 1-2 týdny dříve než Alnus glutinosa.

Diagnostický druh asociace Alnetum incanae (podsvaz Alnenion glutinoso-incanae), vyskytuje se i ve společenstvech svazu Sambuco-Salicion capreae.

Literatura

• Coombes A. (1996): Stromy – pouhým okem. – Osveta, 320 str.
• Horáček P. (2007): Encyklopedie listnatých stromů a keřů. – Computer Press, 748 str.
• Kovanda M. (1990): Betulaceae S.F.Gray – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 35–51.

Zpracoval: Blanka Brandová