olše zelená / Alnus alnobetula

Synonyma

Duschekia alnobetula (Ehrh.) Pouzar
Duschekia viridis (Chaix) Opiz
Betula alnobetula Ehrh.
Betula viridis Chaix in Vill.
Betula ovata Schrank
Alnus viridis (Chaix) DC. in Lam. et DC.
Alnaster viridis (Chaix) Spach
Alnobetula viridis (Chaix) Schur

Hlavní znaky

Keř do 3 m vysoký
Pupeny přisedlé
Čepel listu široce vejčitá, lysá nebo podél žilek krátce chlupatá, pouze s 5-6 páry postranních žilek
Plodní šištice stopkaté, vejcovité až okrouhle vejcovité
Nažky s blanitým průsvitným lemem

Počet chromozómů: 2n=28

Ekologie

Silikátové půdy lesních okrajů, lemů, pastviny.

Rozšíření

Pohoří střední Evropy, Balkánského poloostrova a Korsika.

V ČR můžeme rozlišit oblast přirozeného výskytu, kde olše zelená představuje alpský migrant (jižní Čechy a jz. část Moravy) a kde je považována za silně ohrožený druh (C2 b), jinde jsou keře vysazené a poměrně úspěšně se šíří. Oba výskyty se často překrývají, a tak je obtížné je často rozlišit. Optimum má olše zelená v suprakolinním až montánním stupni.

Zajímavosti

V Květeně ČR II je olše zelená řazena do samostatného rodu křestice (Duschekia Opiz). Křestice se od olší liší několika morfologickými odchylkami – pupeny má přisedlé, samičí jehnědy přezimují v pupenech (u olší jsou nahé) a rozvíjejí se na jaře zároveň s listy (u olší před vyrašením listů) a nažky mají u křestic blanitý průsvitný lem (u olší je tento lem kožovitý a neprůsvitný).

Občas se pěstuje podobná Alnus fruticosa (Duschekia fruticosa), která se liší menší listovou čepelí a větším počtem postranních listových žilek.

Literatura

Coombes A. (1996): Stromy – pouhým okem. – Osveta, 320 str.
Horáček P. (2007): Encyklopedie listnatých stromů a keřů. – Computer Press, 748 str.
Kovanda M. (1990): Betulaceae S.F.Gray – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 35–51.

Zpracoval: Tomáš SEDLÁČEK
Recenzoval: Radim J. Vašut - BOT/BIKR