Silikátové půdy lesních okrajů, lemů, pastviny.
Pohoří střední Evropy, Balkánského poloostrova a Korsika.
V ČR můžeme rozlišit oblast přirozeného výskytu, kde olše zelená představuje alpský migrant (jižní Čechy a jz. část Moravy) a kde je považována za silně ohrožený druh (C2 b), jinde jsou keře vysazené a poměrně úspěšně se šíří. Oba výskyty se často překrývají, a tak je obtížné je často rozlišit. Optimum má olše zelená v suprakolinním až montánním stupni.
V Květeně ČR II je olše zelená řazena do samostatného rodu křestice (Duschekia Opiz). Křestice se od olší liší několika morfologickými odchylkami – pupeny má přisedlé, samičí jehnědy přezimují v pupenech (u olší jsou nahé) a rozvíjejí se na jaře zároveň s listy (u olší před vyrašením listů) a nažky mají u křestic blanitý průsvitný lem (u olší je tento lem kožovitý a neprůsvitný).
Občas se pěstuje podobná Alnus fruticosa (Duschekia fruticosa), která se liší menší listovou čepelí a větším počtem postranních listových žilek.