Anchusa italica Retz.
- vytrvalá bylina s vřetenovitým kořenem
- lodyha s dlouhými, odstálými, štětinovitými chlupy, v horní polovině větvená
- přízemní růžice s krátce řapíkatými, eliptickými listy
- lodyžní listy dlouze kopinaté
- květenství tvořené chudými vijany s krátce stopkatými květy
- kalich člěněný až k bázi
- kališní cípy kratší než koruna
- koruna azurová či modrá
- ústí korunní trubky s s krátce brvitými korunními šupinami
- tvrdky přímé, výrazně trojhranné
Teplomilný druh, častý na ruderálních stanovištích jako jsou okraje cest, želežniční tratě, rumiště, polní lemy či meze.
V ČR přechodně od nížin do pahorkatin.
Nepůvodní druh, pravděpodobně archeofyt. Domovinou tohoto druhu je převážně východní mediterán.
Bertová L. & Berta J. (1993): Anchusa L. – In.: Bertová L. & Goliášová K. [eds]: Flóra Slovenska V/1, Veda, Bratislava, 98–108.
Křísa B. (2000): Anchusa L. – In: Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6, Academia, Praha, 211–212.
Selvi F. & Bigazzi M. (2003): Revision of genus Anchusa (Boraginaceae-Boragineae) in Greece. - Bot. J. Linn. Soc., 142, 431–454.