pcháč bělohlavý / Cirsium eriophorum

Synonyma

Carduus eriophorus L., Cninus eriophorus (L.) Roth., Cirsium eriophorum subsp. vulgare, Cirsium fleischeri Podp.

Hlavní znaky

- lodyha nekřídlatá
- úbory nápadně velké
- zákrovy nápadně běloplstnaté, za květu nápadně bochníkovitě zploštělé, širší než 5 cm

Počet chromozómů: 34

Ekologie

Roste na suchých, bázemi bohatých a živinami chudších těžkých půdách, a to především na slínovém, flyšovém a vápencovém substrátu.Světlomilný druh.

Rozšíření

Evropa.

Odlišný charakter výskytu v Čechách a na Moravě - v Čechách převážně v nížinách a pahorkatinách nejteplejších oblastí (Český kras, České středohoří, Doupov a Polabí), na Moravě hlavně v horských oblastech Beskyd a Javorníků, níže v Moravském krasu, v nejteplejších oblastech až na výjimky chybí.

Zajímavosti

Jako okrasná rostlina pěstován zřídka, užíván do suchých vazeb.

Podobné druhy

Literatura

Bureš P. (2004): Rod Cirsium Mill. In: Slavík B. & Štěpánková J. (ed.): Květena České republiky vol. 7. - Academia, Praha, 385-419.