puchýřka útlá / Coleanthus subtilis
Hlavní znaky
- jednoletá, trsnatá travina
- stébla poléhavá až vystoupavá
- pochvy listů silně nafouklé
- horní listová pochva nálevkovitá
- listová čepel čárkovitá, v horní části zakrnělá
- jazýček vejčitý
- lata složená z oddálených svazečků klásků po 10-20
- plevy zakrnělé
- plucha jednožilná, špičatá, vejčitá, mázdřitá, s osinkou a na kýlu obrvená
- pluška kratší než plucha, mázdřitá, s dvěma kýly
- obilky vrásčité, hnědé, rozšiřovány především epizoochoricky (s blátem např. za pomoci ptáků)
Počet chromozómů: 14
Variabilita
Záměna velmi nepravděpodobná díky charakteristickému vzhledu a výskytu na specifických biotopech.
Ekologie
Puchýřka útlá preferuje vlhké, bahnité či hlinité půdy v nížinách, pahorkatinách až v podhorském stupni. Nalézt ji můžeme na obnažených dnech břehů a rybníků, v litorálních zónách nebo na periodicky zaplavovaných místech.
Rozšíření
Cirkumpolární, silně disjunktivní druh s výskytem na severní polokouli. V rámci Evropy znám z území Norska, Francie, Německa, České republiky, Slovenska, Rakouska, Itálie, a z Ruska. Dále dokumentován i z území Asie, a to ze západní Sibiře a dolního toku Amuru. Nalezen byl i v Severní Americe. Ve většině těchto států a oblastí je však nyní pokládán za nezvěstný či vymizelý. Trvalý výskyt je znám pouze ze západní Francie (Bretaňský poloostrov), České republiky a dolního Poamuří (výskyt přesahuje z Ruska až do SV Číny). Historické údaje ze Slovenska (z Oravy) jsou nejasné a dosud nepotvrzené. Na našem území se vyskytuje především v jihočeských pánevních oblastech na Třeboňsku, v Jihočeské pahorkatině, na české a moravské straně Českomoravské vrchoviny a Podbrdsku. Historicky je známo okolo 150 lokalit, které tvořily jádro výskytu puchýřky, odkud druh přesahoval do sousedních území.
Zajímavosti
Celý životní cyklus puchýřky trvá 5-7 týdnů.
Druh (zároveň i rod) popsaný z našeho území. Puchýřka útlá byla jako nový druh objevena v roce 1810 bratry Preslovými u rybníka Osek na Křivoklátsku. Prvně byla jako Coleanthus subtilis popsána botanikem Seidlem. Seidl zaslal několik exemplářů puchýřky hraběti Berchtoldovi, přes kterého se puchýřka dostala až do Vídně, do rukou botanika Trattinicka. Ten tento druh v roce 1816 popsal a uveřejnil pod jménem Schmidtia subtilis. O rok později však Roemer a Schultes publikovali ve svém díle možnost záměny jména Schmidtia s anglickým Schmithia, proto uznali platnost staršího platného jména Coleanthus. V Čechách byl brzy nato, v roce 1819, druh popsán Sternbergem ještě jako Schmidtia (Wilibalda) utriculosa, který zároveň přesně popisuje historii objevu tohoto druhu. Ve stejném roce byl tento druh Preslem, jedním z objevitelů, popsán rovněž jako Schmidtia utriculata. Již do roku 1927 bylo známo 6 synonym pro tento druh.
V Červeném a Černém seznamu rostlin je tento druh uveden jako silně ohrožený (C2). Příčinou ohrožení jsou především změny v rybníkářském hospodaření, tj. úpadek letnění rybníků, zavedení ustálené vodní hladiny, zřizování farem vodní drůbeže a vápnění či hnojení.
Literatura
Čeřovský J. [ed.] (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. – Príroda, Bratislava, 456.
Hejný S. (1969): Coleanthus subtilis (Tratt.) Seidl in der Tschechoslowakei. – Fol. Geobot. & Phytotax., 4(4): 345–399.
Hoskovec L. [ed.] (2005): Chráněné rostliny České a Slovenské republiky. – Computer Press, Brno, 328.
Kubát K. [ed.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 927.
Nečajev A. P. & Nečajev A. A. (1972): Coleanthus subtilis (Tratt.) Seidl. in the Amur Basin. – Fol. Geobot. & Phytotax., 7(4): 339–347.
Zpracoval: Lucie Kobrlová
