bělotrn kulatohlavý / Echinops sphaerocephalus

Synonyma

Echinops multiflorus Lam., E. paniculatus Jacq. fil., E. cirsiifolius C. Koch, E. viscosus Wierzb. in Griseb. et Schenk, non Reichenb., nec DC.

Hlavní znaky

- listy bylinné, na líci hustě žláznatě pýřité
- strbouly bělavě šedé
- stopky strboulů s dlouhými odstálými červenohnědými žláznatými chlupy
- vnější a střední zákrovní listeny na hřbetě žláznatě chlupaté

Počet chromozómů: 32

Ekologie

Roste na ruderálních stanovištích, v příkopech, podél cest, na vinicích, v lomech, na náspech komunikací. Světlomilný, mírně teplomilný druh.

Rozšíření

Původní v jižní Evropě, na východ po Kavkaz a jižní Sibiř. Synantropně jinde v Evropě a v Severní Americe.

V České republice nepůvodní, zplaňuje až zdomácňuje roztroušeně po celém území s výjimkou nejvyšších poloh.

Zajímavosti

Dříve se častěji pěstoval jako okrasná i jako včelařská rostlina.

Podobné druhy

Literatura

Slavík B.. (2004): Rod Echinops L. In: Slavík B. & Štěpánková J. (ed.): Květena České republiky vol. 7. - Academia, Praha, 362-367.



Zpracoval: Pavlína KALÁBOVÁ
Recenzoval: Radim J. Vašut - BOT/BIKR

Květ/Květenství

© Bohumil Trávníček

bělotrn kulatohlavý <i>(Echinops sphaerocephalus)</i>

Habitus

© Bohumil Trávníček

bělotrn kulatohlavý <i>(Echinops sphaerocephalus)</i>

Květ/Květenství

© Alena Jírová

bělotrn kulatohlavý <i>(Echinops sphaerocephalus)</i>

Habitus

© Martin Duchoslav

bělotrn kulatohlavý <i>(Echinops sphaerocephalus)</i>