- byliny do 40(60) cm vysoké s lodyhou přímou, hustě pýřitou, málo až bohatě větvenou
- listy čárkovité až široce kopinaté, až 10 cm dlouhé, horní mají na bázi 1 a více párů dlouhých zubů
- květenství je hustý všestranný klas s 10-30 květy
- listeny vejčitě kopinaté, na okraji mají hluboké zuby, dolní listeny zelené, horní převážně purpurové, na spodní straně s černými přisedlými žlázkami
- koruna žlutá s červenými pysky (vz. bílé)
- kalich zelený se špičkami cípů růžově naběhlými
Relativně homogenní taxon.
V minulosti byl běžným polním plevelem v obilovinách, zvl. v teplejších oblastech. Dnes na polích vzácně, vytlačen na polní meze, okraje cest, roste dále na suchých trávnících (zvl. svazy Cirsio-Brachypodion, Bromion erecti) a v teplomilných lesních lemech. Preferuje bázemi bohaté půdy, zvl. na vápenci.
Roztroušeně v termofytiku. V minulosti jako plevel běžnější i v mezofytiku, dnes pouze v oblastech na bázemi bohatých půdách. Převážně v nížinách a pahorkatinách, v oreofytiku chybí.
Centrum rozšíření je jihovýchodní Evropa, zasahuje po Španělsko, Švédsko, Finsko, na východ do Asie po řeku Tobol, na Kavkaz a do severní Anatólie.
Silný podíl semen ve sklizeném obilí znehodnocoval po umletí mouku: mouka měla hořkou chuť a šedavou barvu.
Štech M. (2000): Melampyrum L. - černýš.- In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 8, Academia, Praha, p. 412-429.