lipnice jesenická / Poa riphaea
Hlavní znaky
- vytrvalá, trsnatá travina dorůstající výšky max. 20 cm
- trsy kompaktní se značně výraznými výhony
- stébla přímá, tuhá
- listové čepele nasivělé až tmavě zelené, ± tuhé
- listové čepele nejhornějšího listu kratší než listová pochva
- výrazný jazýček nejhornějšího listu
- květenství tvoří úzká, přímá, poměrně hustá, na vrcholu nepřevislá lata-
- dolní větévky laty jednotlivé nebo po dvou
- klásky 2-4 květé, rovnoměrně rozložené, špinavě žlutozelené bez výrazného fialového nádechu
- plucha na bázi střední žilky bez nebo s málo výrazným chomáčkem delších chlupů (tzv. huminkou)
- plevy trojžilné, špičaté
Počet chromozómů: ?
Variabilita
Druh, který spadá do okruhu Poa glauca agg. Poa glauca je severský, rovněž poměrně vzácný, arkto-alpínský druh s cirkumboreálním rozšířením. Do středoevropských pohoří se dostal během chladných období doby ledové. Jedná se o trsnatou, drsnou travinu, která dorůstá vyšších rozměrů (10-60 cm) a je výrazněji sivá. Záměna na našem území je možná s nízkostébelnými druhy jako např. Poa nemoralis (lipnice hajní). Ta se odlišuje zvláště nápadně kolmo odstávajícími čepelemi listů od stébla nebo nepatrným jazýčkem nejhornějšího listu.
Ekologie
Štěrbiny a spáry vrcholových, hřebenových skal v subalpínském stupni. Jedná se o místa druhově chudá, která jsou chladná, avšak v zimě díky silnému náporu větru často bez sněhové pokrývky. Spolu s ní na Petrových kamenech přežívají další vzácné reliktní druhy z doby ledové, jako je např. Salix herbacea nebo dva endemické druhy, kterými jsou Cardamine resedifolia a Campanula gelida.
Rozšíření
Endemit bodového rozšíření známý pouze z oblasti Hrubého Jeseníku, kde se s jistotou vyskytuje pouze na jediné lokalitě, a to na Petrových kamenech. Další udávané lokality výskytu, jako Keprník, Medvědí hřbet, Výrovka, Švýcárna, Praděd a Velká kotlina, jsou nejisté, nepotvrzené a s největší pravděpodobností se jedná o záměny s jinými horskými druhy (např. Poa nemoralis). Historicky je lipnice jesenická udávána i z území Slovenska a Bulharska. Údaje ze slovenských Karpat jsou nejisté, v případě Bulharska se nejspíše týkají severského druhu Poa glauca.
Zajímavosti
Významný endemit bodového rozšíření, jehož výskyt je omezen pouze na jednu jedinou, izolovanou lokalitu. Takovéto druhy jsou na našem území poměrně vzácné, zvláště díky jejich specifičnosti na vyhrazená a výjimečná stanoviště. V oblasti Hrubého Jeseníku se setkáváme s dalšími takovými endemity, kterými jsou Plantago atrata subsp. sudetica, Dianthus carthusianorum subsp. sudetica (oba pouze ve Velké kotlině) a Campanula gelida (Petrovy kameny). Výskyt lipnice jesenické na naše území byl zjištěn již před rokem 1827.
Příčinou ohrožení je především výskyt na jediné mikrolokalitě spojený s popularitou a vzácností tohoto druhu. Populace lipnice dlouhá léta ohrožoval (a ohrožuje) sběr do herbářových sbírek, ale i sešlap turisty či v zimě lyžaři. Antropogenní vliv je však v dnešní době snížen na minimum díky strážcům CHKO Jeseníky, kteří tuto lokalitu pečlivě sledují a hlídají. V extrémně teplých letních obdobích často dochází k oslabování rostlin a rozpadání trsů. Veškeré trsy jsou proto na lokalitě bedlivě sledovány a monitorovány každým rokem. Záměrem není pouhá kontrola stavu populace, ale i získávání nových informací o tomto druhu.
Podobné druhy
Literatura
Čeřovský J. [ed.] (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. – Príroda, Bratislava, 456.
Flora of North America editorial committee [ed.] (2007): Flora of North America: North of Mexico Volume 24: Magnoliophyta: Commelinidae (in part): Poaceae, part 1. – Oxford University Press, New York, 944.
Kubát K. [ed.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 927.
Procházka F. [ed.] (2001): Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
Rybka V., Rybková R. & Pohlová R. (2004): Rostliny ve svitu evropských hvězd. – Sagittaria, Olomouc, 90.
Zpracoval: Lucie Kobrlová
