ladoňka zářící / Scilla forbesii

Synonyma

Chionodoxa forbesii BAKER, Ch. luciliae var. forbesii (BAKER) DRUDE, Ch. tmoli WHITTALL, Ch. siehei STAPF, Ch. luciliae auct. non BOISS.

Hlavní znaky

- jarní geofyt (efemeroid) s podzemní cibulí
- listy 2 (výjimečně 3), vyrůstající současně s jediným květonosným stvolem, s čepelí páskovitou až páskovitě obkopinatou, za květu žlábkovitou, na vrcholu s asi 1-3 mm dlouhou kápovitou špičkou; pochvy listů červenavě naběhlé nebo žlutozelené
- stvol oblý, nerýhovaný, zpravidla hnědočerveně naběhlý, s hroznovitým květenstvím s (1-)2-10(-15) květy na 1-4(-6) cm dlouhých, vzpřímených nebo do strany skloněných stopkách
- poupata ± přímá, modrá nebo bělomodrá; okvětí obvykle15-25 mm dlouhé, v dolní části srostlé, srostlá část zaujímá 15-27 % jeho celkové délky, volné části okvětních lístků za plného květu hvězdovitě rozestálé, vnější strana okvětních lístků fialově modrá (vzácněji růžová), často s prosvítající (neostře ohraničenou) bělavou skvrnou, horní část vnitřní strany lístků světle až tmavě modrofialová, směrem dolů náhle přecházející v bílou bázi (tato světlá část tvoří 1/4-1/2 celkové délky volné části okvětí)
- nitky tyčinek v dolní části přirůstající k okvětní trubce, přímé až vzájemně k sobě přikloněné, zcela zakrývající pestík, silně zploštělé, široce páskovité, volná část nitek tyčinek 3-5 mm dlouhá; prašníky i za rozkvětu vertikálně postavené, k nitce přirůstající ve čtvrtině až třetině své délky, delší částí přitisklé k vnitřní straně nitky, 3-5 mm dlouhé, světle, vzácněji tmavě žluté; pyl světle žlutý;
- semeník obvykle tmavě fialově modrý; čnělka znenáhla v semeník přecházející, (0,7-)1,0-2,0(-2,2) mm dlouhá
- tobolka nepravidelně kulovitá až vejcovitě kulovitá, někdy se 3 podélnými brázdami nebo až trojhranná, 6-10(-14) mm velká, tmavě zelená, často červenohnědě naběhlá; semena ± kulovitá, zralá v čerstvém stavu olivově tmavohnědá a lesklá, usušená téměř černá a matná; masíčko nápadně vyvinuté, nepravidelně polokulovitého tvaru, složené z kulovitých, někdy poněkud nepravidelných, perly připomínajících útvarů, průsvitně bělavé

Počet chromozómů: 18, 27

Variabilita

Scilla forbesii je dosti variabilní taxon zejména ve znacích zbarvení a utváření květních částí, někdy rozdělovaný až ve 3 samostatné mikrospecie (S. forbesii s. str., S. siehei (STAPF) SPETA a S. tmoli (WHITTALL) SPETA). K druhu S. forbesii lze zřejmě přiřadit také občas pěstované růžovokvěté (údajně sterilní, ? triploidní) rostliny, označované zpravidla jménem „Chionodoxa luciliae Pink Giant“.

Ekologie

V ČR nepůvodní taxon, často pěstovaný v zahrádkách a parcích, odkud vzácně zplaňuje do blízkého okolí (výskyt má obvykle synantropní charakter, nejčastěji jde o křoviny na vlhčích půdách).

Rozšíření

V ČR byl druh zaznamenán jako zplanělý vzácně na několika lokalitách v mezofytiku, zejména v Čechách.
Původní rozšíření je omezeno na Turecko (západní a jižní části Malé Asie).

Zajímavosti

Podobnými druhy jsou Scilla sardensis a S. luciliae.
Tyto druhy jsou u nás pěstovány jen vzácně a zplaňují jen ojediněle. Od. S. forbesii je lze odlišit podle následujících znaků:
1a  Okvětí tmavě fialově až azurově modré (vz. světlejší), bez výrazné světlé skvrny uprostřed; srostlá část okvětních lístků tvoří (27-)30-40 % jejich celkové délky; čnělka 2-3 mm dl.; okvětí (10-)13-20(-24) mm dl. – Hrozen s 2-8(-12) květy ... S. sardensis
b Okvětí modré až tmavě modré (vz. růžové), avšak se světlejší (světle modrou až bílou) velkou skvrnou uprostřed; srostlá část okvětních lístků zaujímá 15-27 % jejich celkové délky; čnělka 1-2 mm dl.; okvětí (13-)15-27(-30) mm dl. ... 2
2a Dolní světlá část okvětních lístků poměrně ostře ohraničená, bílá; hrozny s (1-)2-10(-15) květy na přímých nebo do strany skloněných stopkách; okvětí (13-)15-25(-27) mm dl. ...  S. forbesii
b Dolní světlá část okvětních lístků velmi neostře ohraničená, bělavě modrá; hrozny s 1-2(-4) květy, obvykle na přímých stopkách; okvětí (16-)20-27(-30) mm dl. ... S. luciliae

V literatuře je S. forbesii často mylně uváděna pod jménem „Chionodoxa (Scilla) luciliae“, zatímco S. luciliae s. str. bývá často označována jako „Chionodoxa gigantea“.

Literatura

Trávníček B. (2010): Ladoňky (rod Scilla s. lat.) v České republice. II. Taxony pěstované a zplaňující. – Zprávy Čes. Bot. Společ.  45: 137–153.
Trávníček B. (2010): 2. Scilla L. – ladoňka (ladonička, modřenka). – In: Štěpánková J., Květena České republiky 8: 613-628.

Zpracoval: Bohumil Trávníček