ladoňka sibiřská / Othocallis siberica

Synonyma

Scilla siberica HAW. in ANDREWS

Hlavní znaky

- jarní geofyt (efemeroid) s podzemní cibulí
- listy 2-3(-4), s čepelí páskovitou, více či méně žlábkovitou, vyrůstající současně s (1-)2-4(-5) stvoly,
- stvoly hranaté, hrozen chudokvětý, s 1-2(-5) převislými květy,
- stopky květů výrazně nazpět ohnuté nebo vzácněji jen do strany ohnuté, (1-)2-5(-10) mm dlouhé, podepřené 1,5-2,0 mm dlouhým, zpravidla temně fialovým límečkem vytvořeným srůstem listenu a listence
- poupata obvykle převislá, zpočátku často nazelenalá, později tmavě fialově modrá; okvětní lístky za květu nejprve k sobě přikloněné (okvětí zvonkovitého tvaru), později rozestálé až svými konci mírně nazpět ohnuté, 12-15(-18) mm dlouhé, sytě tmavě azurově modré (vz. světleji modré, růžové nebo bílé), v dolní 1/4–1/3 často světlejší nebo s neostře ohraničenou bělavou skvrnkou proťatou tmavě zbarvenou střední žilkou; okvětí na líci obvykle světlejší než na rubu
- nitky tyčinek přímé, ± rovnoběžné nebo v horní části vzájemně trochu rozestálé, šídlovité, dole bílé, v horní části světle modře naběhlé, prašníky světle až tmavě špinavě modré, pyl modravě zelenožlutý
- semeník světle zelený, čnělka nitkovitá, od semeníku odsazená, 4-6 mm dlouhá
- tobolka nepravidelně kulovitá, 7-10(-12) mm v průměru, světle zelená; semena vejcovitě kulovitá, se zřetelným poutcem, zralá v čerstvém stavu žlutavá, usušená světle hnědá, masíčko nepravidelně široce jehlancovitého až válcovitého tvaru, původem z exostomu a přilehlé části poutce, bělavé
- tobolka nepravidelně kulovitá až zaobleně trojhranná, nenafouklá, 7-10(-12) mm velká, obvykle světle zelená, s (0-)1-3(-5) semeny v jednom pouzdru; semena ± kulovitá, zralá v čerstvém stavu nahnědle bílá až světle hnědá, lesklá, po usušení našedle hnědá, matná; masíčko nepravidelně polokulovité, průsvitně bělavé, složené z kulovitých, perly připomínajících útvarů

Počet chromozómů: 12, 18, ?36

Variabilita

V rámci primárního areálu, zejména v kavkazské oblasti, druh vykazuje značnou variabilitu, zřejmě i populačního charakteru, kterou lze zohledňovat rozdělením těchto populací do více poddruhů. U nás běžně pěstované a zplaňující rostliny O. siberica patří k typovému poddruhu, jejich proměnlivost není velká, vzhledově nápadnější odchylky představují především bělokvěté nebo růžovokvěté exempláře. Triploidní sterilní cytotyp (2n = 18), vzniklý spontánně v kultuře, bývá označován a šířen jako kultivar ‘Spring Beauty’. Rostliny tohoto taxonu jsou celkově statnějšího vzrůstu, obvykle se 3-5 stvoly, z nichž každý nese 3-5 květů, okvětní lístky mohou být až 18 mm dlouhé

Ekologie

Othocallis siberica je u nás běžně pěstována jako okrasná jarní trvalka, někdy i na větších plochách. Nejčastěji zplaňuje až zdomácňuje v blízkém okolí míst, kde je nebo byla pěstována, v zahradách a sadech, parcích a městských trávnících, křovinách, v okolí chat a na okrajích komunikací. Méně často se šíří (převážně asi splavováním při povodních) do vzdálenějších míst a pak bývá nejčastěji nalézán v nivách potoků a řek, na vlhčích loukách, okrajích lužních lesů a křovin. V oblasti původního výskytu se druh vyskytuje od nížin až do výšek okolo 2500 m, především v mezofilních lesích a v jejich lemech a v křovinách, ale i na travnatých svazích.

Rozšíření

V ČR nepůvodní druh, jeho zplaňování bylo zaznamenáno v různých oblastech státu, v termofytiku i mezofytiku.
Přirozený areál druhu zaujímá střední a jižní část evropského Ruska a přilehlá území Ukrajiny (včetně Krymu), oblast Kavkazu a Malou Asii.

Zajímavosti

Poněkud podobný druh Othocallis amoena je pěstován jen výjimečně, v současnosti nezplaňuje. Od O. siberica se odlišuje následujícími znaky: okvětní lístky na líci sytě blankytně modré, tmavší než na rubu, záhy po rozkvětu hvězdovitě rozestálé; květy převážně přímé; stvoly vyrůstají později než listy, kvetou koncem dubna a v květnu; listy za květu světleji zelené, často delší než stvoly.

Literatura

Trávníček B. (2010): Ladoňky (rod Scilla s. lat.) v České republice. II. Taxony pěstované a zplaňující. – Zprávy Čes. Bot. Společ.  45: 137–153.
Trávníček B. (2010): 3. Othocallis Salisb. – blankytka, ladoňka. – In: Štěpánková J., Květena České republiky 8: 629-633.

Zpracoval: Bohumil Trávníček