jilm vaz / Ulmus laevis

Synonyma

Ulmus pedunculata Foug., U. effusa Willd., U. ciliata Ehrh., U. racemosa Borkh.

Hlavní znaky

- strom 8-35 m vysoký, často statný
- pupeny ostře špičaté, se šupinami s výrazně tmavším okrajem
- listy výrazně asymetrické, s postranními žilkami vidličnatě nevětvenými
- květní stopky 6-18 mm dlouhé
- plody na okraji hustě brvité

Počet chromozómů: 28

Ekologie

Roste v lužních lesích a křovinách. Preferuje hluboké, na živiny bohaté glejové půdy. Snáší dobře záplavy.

Rozšíření

Střední a východní Evropa, Kavkaz.

V České republice se vyskytuje hojně zejména v nížinách, v poříčí větších toků, roztroušeně roste i v mezofytiku.

Zajímavosti

Jako solitéra se dožívá i 400 let, vysazuje se v zahradách, stromořadích a na návsích. Využívalo se jej jako zdroj lýka nebo pro výrobu nábytkářských dýh. Je velmi náchylný na jilmovou grafiózu.

Literatura

Hrouda L. (1990): Rod Ulmus L. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.): Květena České republiky vol. 2. - Academia, Praha, 514-520.



Zpracoval: Václav Dvořák

Plod

© Radim J. Vašut

jilm vaz <i>(Ulmus laevis)</i>

Plod

© Radim J. Vašut

jilm vaz <i>(Ulmus laevis)</i>

List

© Radim J. Vašut

jilm vaz <i>(Ulmus laevis)</i>

Habitus

© Martin Dančák

jilm vaz <i>(Ulmus laevis)</i>

List

© Jan Ševčík

jilm vaz <i>(Ulmus laevis)</i>