violka bahenní / Viola palustris

Hlavní znaky

- vytrvalé rostliny s přízemní růžicí listů a plazivým oddenkem
- listy dlouze řapíkaté, vyrůstající v počtu 2-5
- čepel okrouhlá až okrouhle ledvinitá, na bázi srdčitá, na vrcholu tupě špičatá až oblá
- čepele i řapíky lysé nebo jen podél žilek roztroušeně pýřité
- květní stopky s listenci vyrůstajícími přibližně v polovině
- květy světle fialové

Počet chromozómů: 48

Ekologie

Prameniště, olšiny, rašelinné louky, bažiny a rašeliniště, na půdách s kyselou až neutrální reakcí.

Rozšíření

Roztroušeně až hojně ve středních a vyšších (mezofytikum a oreofytikum) polohách ČR. Vzácně se vyskytuje také na slatinách termofytika.

Podobné druhy

Viola epipsila, Viola uliginosa

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš