Lesní společenstva s převahou dubu zimního (Q. petraea) nebo dubu letního (Q. robur) a výskytem v teplých až mírně teplých oblastech na kyselých, minerálně nepříliš bohatých či středně bohatých půdách.
Stromové patro je charakteristické dominancí dubu zimního (Quercus petraea agg.), méně častěji dubu letního (Q. robur), často s obohacením borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřábu břeku (Sorbus torminalis), a na některýcch stanovištích i výskytem habru obecného (Carpinus betulus) a lípy srdčité (Tilia cordata). Keřové patro je většinou druhové chudé, s malou pokryvností, tvořené na suchých stanovištích zmlazujícími dřevinami E3 či na vlhčích místech krušinou olšovou (Frangula alnus). Složení bylinného patra je velmi proměnlivé v závislosti na charakteru substrátu. Jako nejčastější dominanty lze označit Carex humilis, Festuca ovina, Carex montana, Poa nemoralis, Convallaria majalis, Vincetoxicum hirundinaria, Calluna vulgaris a Genista pilosa. Mechové patro je dobře vyvinuté zejména na stanovištích se sušším a kyselým substrátem. Mechy a lišějníky tady spolu často dosahují vysoké pokryvnosti. Z mechorostů jsou nejčastěji přítomny Brachytheciastrum velutinum, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Plagiomnium affine s. l. a Polytrichum formosum. Z lišejníků lze na těchto lokalitách najít rody Cladonia a Parmelia s. l..
Teplomilné doubravy osídlují kyselé a mírné kyselé substráty, které jsou minerálně chudé nebo na živiny středně bohaté. Půdy mohou být mělké v případě výslunných svahů a říčních údolí nebo hluboké na rovinách a mírně členěných terénech. Porosty dosahují výškového maxima kolem 700 m n. m.
Některé porosty jsou původní, většina však vznikla druhotně vlivem člověka a jeho způsobu hospodaření (těžba, pastva, vyhrabávání opadu). Dochází zde k podpoře šíření nenáročných a acidotolerantních druhů bylin. Pro zachování toto typu vegetace je nutná probírková těžba k udržení rozvolněného stromového patra, původní dřevinné skladby a nezvyšování stavu chovné zvěře.
Svaz Quercion petraeae sdružuje na území ČR 3 asociace - as. Sorbo torminalis-Quercetum, as. Genisto pilosae-Quercetum petraeae a as. Melico pictae-Quercetum roboris.
První zmiňované asociace, a to as. Sorbo torminalis-Quercetum (mírně až extrémně suché dobravy) a Genisto pilosae-Quercetum petraeae (extrémně suché doubravy) preferují suché a prosluněné svahy s mělkou půdou. Oproti nim se třetí as. Melico pictae-Quercetum roboris vyskytuje spíše na hlubších substrátech rovin a mírných svahů.
Nižší, zejména teplé a suché oblasti především Čech a Moravy a výslunné svahy říčních údolí ve středních polohách. Oblasti Českého středohoří, středního a dolního Poohří, Podbořansko, Džbán, Křivoklátsko, Český kras, okolí Prahy a Plzně, Kokořínsko, povodí Cidliny, okolí Brna a Znojma, Litenčické vrchy, Bučovicko, Bílé Karpaty a Vizovická vrchovina.
V minulosti byl tento typ vegetace využíván jako nízké a střední lesy, rovněž také pro pastvu dobytka. V současnosti však dochází k sukcesní přeměně těchto acidofilních doubrav v mezofilnější typy lesa, a to především z důvodu ústupu dřívější způsobu hospodaření, atmosférické depozici živin, šíření ivazních druhů a chovu lovné zvěře.
Roleček, J. (in press): Quercion petraeae Issler 1931 - In: Chytrý M. et al.,Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha.
Neuhäuslová Z., Blažková D., Grulich V., Husová M., Chytrý M., Jeník J., Jirásek J., Kolbek J., Kropáč Z., Ložek V., Moravec J., Prach K., Rybníček K., Rybníčková E. & Sádlo J. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Textová část. - Academia, Praha.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Grulich V.(2012): Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. - Preslia, 84: 631-645.