Ponořená vegetace oligotrofních vod / Littorellion uniflorae

Diagnostické druhy

Konstantní druhy

Ohrožené druhy

Krátká charakteristika

Ponořená vegetace oligotrofních horských jezer tvořená listovými růžicemi šídlatek (Isoëtes), které porůstají jezerní dna.

Struktura a druhové složení

Druhově velmi chudý typ společenstva, který tvoří pouze porosty šídlatek (Isoëtes echinospora nebo I. lacustris). V minulosti se v porostech šídlatek vyskytoval i zevar úzkolistý (Sparganium angustifolium), který je dnes na území ČR považován za vyhynulý. Koncem 20. století byla v porostech šídlatky ostnovýtrusné (I. echinospora) několikrát dokladována i sítina cibulkatá (Juncus bulbosus). Mezi trsy šídlatky jezerní (I. lacustris) se vyskytují rozsáhlé porosty rašeliníku (Sphagnum subsecundum) a játrovky (Scapania undulata).

Stanoviště

Obě šídlatky porůstají dna horských ledovcových jezer karového typu se spíše kyselou, vzácně neutrální reakcí vody s nízkým obsahem vápníku. Voda v jezerech je čirá, průzračná, a propouští dostatečné množství světla. Substrát dna tvoří různé typy štěrkového, písčitého, jílovitého či bahnitého sedimentu. Šídlatka ostnovýstrusná osídluje spíše mělčí, příbřežní zóny do max. 1 m, kdežto šídlatka jezerní do těchto erodovaných zón zasahuje velmi vzácně a je spíše vázána na větší hloubky okolo 1-4 m.

Dynamika a management

Porosty šídlatek jsou velmi ohroženým a zranitelným typem vegetace, který během posledních let zanikl na mnoha evropských lokalitách. Společenstvo nejvíce ohrožují změny vodního režimu a zásahy do hydrologických poměrů. Jedná se zejména o eutrofizaci vod spojenou s rozvojem planktonu, což má za následek omezení průniku světla a snížení průhlednosti vody. Problém představuje i výstavba hrází či elektráren, které způsobují kolísání hladiny. Tomu nejvíce podléhá šídlatka ostnovýstrusná osídlující mělké zóny, kde je i často vystavována konkurenčnímu tlaku litorálních rostlin. Velkou hrozbu pro populace šídlatek představuje acidifikace jezerní vody, jež má za následek zvýšení koncentrace iontového hliníku. Ten nepříznivě působí na kořenový systém klíčících rostlin a zabraňuje tak zmlazování porostů. Dlouhodobá acidifikace má za následek zmenšování populací s velmi nízkým procentem juvenilní generace. Jisté nebezpečí představují i klimatické změny, kdy nepříznivě zvyšující se teploty negativně ovlivňují jejich reprodukci. Management je bezzásahový a stav populací šídlatek je každoročně monitorován.

Variabilita

V rámci tohoto svazu jsou na území ČR uváděny dvě asociace, a to as. Isoëtetum echonosporae a as. Isoëtetum lacustris. První z nich představuje monocenózu šídlatky ostnovýtrusné a roste v Plešném jezeře. Druhá roste na dně Černého jezera a je tvořena růžicemi šídlatky jezerní a porosty mechů.

Rozšíření v ČR

Velmi vzácný typ vegetace, který se na území ČR vyskytuje pouze na dvou lokalitách, a to v Černém a Plešném jezeře na Šumavě.

Významné lokality

Černé a Plešné jezero na Šumavě

Význam

Unikátní typ vegetace s jediným výskytem ohrožených druhů šídlatek na našem území.

Literatura

Čtvrtlíková M. (2011): Littorellion uniflorae Koch ex Tüxen 1937. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, 270-276.
Čtvrtlíková M., Znachor P., Nedoma J. & Vrba J. (2012): Effects of temperature on the phenology of germination of Isoëtes echinospora. - Preslia, 84: 141-153.
Šumberová K. (2010): V6. Vegetace šídlatek (Isoëtes). – In: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.), Katalog biotopů České republiky, 2. Vydání, AOPK Praha, 32-33.

Zpracoval: Lucie Kobrlová
Recenzoval: Martin Duchoslav