pažitka pobřežní / Allium schoenoprasum

Hlavní znaky

- byliny s úzce kuželovitými (0,5-1,0 cm v průměru) cibulemi nahloučenými na krátkém oddenku
- listy trubkovité, hladké, duté
- lichookolík polokulovitý až vejcoviý, složený pouze z květů (až 30), hustý
- toulec kratší nebo zdéli lichookolíku, hrotitý, blanitý a vytrvávající
- okvětní lístky kopinaté, 7-15 mm dlouhé a 2-4 mm široké, na vrcholu špičaté či dlouze zašpičatělé, lila nebo světle nachové, zřídka bílé či nažloutlé
-  tyčinky kratší než okvětí, bez postranních zoubků

Počet chromozómů: 16

Variabilita

Populace pažžitky vykazují velkou morfologickou a ekologickou proměnlivost, cožž vedlo v minulosti k popisu řady taxonů na různých taxonomických úrovních, sahajících od vnitrodruhového členění pažžitky do variet či poddruhů po klasifikaci rozlišených typů do samostatných druhů (Duchoslav et al. 2007). Jsou tradovány 4 morfologické typy (A, B, C, D), z nichž se ve střední Evropě vyskytují dva: (a) morfotyp A (A. schoenoprasum subsp. schoenoprasum, A. schoenoprasum subsp. riparium (Opiz) Čelak., A. schoenoprasum var. schoenoprasum), který reprezentuje populace nižších poloh, typicky kolem velkých nížinných řek; a (b) morfotyp C (Allium sibiricum L., Allium schoenoprasum subsp. sibiricum (L.) Hayek & Markgraf, A. schoenoprasum subsp. alpinum (DC.) Čelak., A. schoenoprasum var. alpinum DC. in Lam.), vyskytující se v subalpínském stupni hor Euroasie. Studium fylogenetických vztahů uvnitř sekce Schoenoprasum však ukázalo, žže členění pažitky do výše zmíněných taxonů není podpořeno genetickou diferenciací analyzovaného materiálu (Friesen & Blattner 2000). Situaci dále komplikuje pěstování a šlechtění pažitky, a úniky pěstovaných odrůd do volné přírody.

Ekologie

Nížinné populace se zřejmě vyskytovaly na skalách a náplavech velkých řek. V současnosti jsou většinou nacházeny na druhotných stanovištích (navigace a kamenné regulace). Horské populace jsou ekologicky výrazně vyhraněné, v subalpínském stupni Krkonoš a Hrubého Jeseníku jsou součástí heliofilních pramenišť, skalní vegetace karů a porostů vysokostébelných trávníků. Na vrchu Klíč rostou v reliktních porostech Calamagrostis arundinacea.

Rozšíření

Původní nížinné populace (morfotyp A) jsou roztroušeně rozšíøené pouze podél břehu velkých řek v Čechách (střední a dolní tok Vltavy od Slapů po soutok s Labem, podél Labe od soutoku s Vltavou po Hřensko, dolní Berounka, dolní Sázava od Luk pod Medníkem po soutok s Vltavou.
Horské populace se vyskytují v subalpínském stupni Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Jedinou izolovanou reliktní lokalitou v mezofytiku je vrch Klíč v Lužžických horách.
Pažžitka má rozsáhlý cirkumpolární areál s velkým množstvím lokálně se vyskytujících, převážně diploidních populací.

Zajímavosti

Pěstována jako zelenina, popř. jako okrasná trvalka.

Podobné druhy

Literatura

Duchoslav M., Krahulec F. et Bártová V. (2007): Rozšíření druhů rodu česnek (Allium) v České republice. III. Druhy sekcí Schoenoprasum a Cepa (A. schoenoprasum, A. cepa, A. fistulosum, A. x proliferum). - Zprávy Čes. Bot. Společ. 42: 231-245.
Krahulec F. & Duchoslav M. (2010): 180. Alliaceae J. Agardh – česnekovité. – In:  Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds.), Květena České republiky [Flora of the Czech Republic], 8: 647–677.
Stearn W. T. (1980): Allium. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M. & Webb D. A.[eds.] Flora Europaea 5: 49–69, Cambridge University Press, Cambridge.

Zpracoval: Martin Duchoslav