Allium arenarium L. Sp. Pl. 1:297, 1753. – Allium compactum Thuill. Fl. Env. Paris, ed. 2, 167, 1799.
- listová čepel je dutá, trubkovitá, žlábkovitá, s vyniklou žilnatinou, chutná štiplavě
- květenství obsahuje různý poměr květů a pacibulek (včetně extrémů, tj. bez květů či bez pacibulek)
- rostliny vytvářejí větší počet dceřiných cibulí ve žlutavé šupině, přisedlé k mateřské cibuli či na (velmi) krátké stopce
- běžný druh na loukách, příkopech a v křovinách
Druh vykazuje nápadnou variabilitu v produkci květů a pacibulek a jejich poměrného zastoupení v květenství. Tato variabilita vedla k popisu extrémních typů jako samostatných taxonů různého (dokonce i druhového) ranku, ale i k záměnám za jiné druhy. Mathew (1996) v monografickém zpracování sekce Allium u A. vineale akceptuje tři variety: var. capsuliferum Koch (má květenství pouze s květy), var. compactum (Thuill.) Coss. (pouze s pacibulkami) a var. vineale (s květy i pacibulkami). V našich ekologických podmínkách však jde i o variabilitu v rámci jednoho jedince v různých letech (Krahulec & Duchoslav 2010) a v jedné populaci je možno nalézt všechny typy, i když většinou převládají var. vineale a compactum.
Na území ČR byl zjištěn pouze tetraploidní (2n= 32) cytotyp.
Široké spektrum polopřirozených a antropogenních stanovišť. V nelesní vegetaci je běžný na polních mezích, v travnatých příkopech okolo silnic a cest, na mezofilních loukách (převážně ovsíkových loukách svazu Arrhenatherion) a intenzivních i extenzivních pastvinách (svazy Cynosurion, Hyperico perforati-Scleranthion perennis), méně často na aluviálních loukách (svaz Deschampsion), v narušovaných suchých trávnících třídy Festuco-Brometea (převážně v porostech svazů Bromion a Cirsio-Brachypodion) a na písčinách. V minulosti byl v Evropě nepříjemným plevelem v obilninách a ve vinohradech.
Druh je schopen běžně přežívat v nekvetoucím stavu na zastíněných stanovištích (křoviny, nejčastěji trnkové či slivoně domácí, remízky, akátiny), reprezentujících sekundárně zarostlé či zalesněné nekosené či nepasené trávníky. Vzácně lze druh nalézt i v dubohabřinách (svaz Carpinion) a v potočních olšinách a tvrdých luzích (svaz Alnion incanae).
Česnek viničný se vyskytuje na většině území ČR, roztroušeně až hojně v termofytiku a mezofytiku, zatímco v oreofytiku byl zaznamenán jen ojediněle. V mezofytiku chybějí doklady pouze z fytogeografických okresů Smrčiny, Votická vrchovina, Milešovské středohoří, Labské pískovce, Lužické hory a Moravský kras. V oreofytiku byl výskyt doložen pouze z fytogeografických okresů Jihlavské vrchy, Žďárské vrchy a podokresu Krkonoše lesní. Vyskytuje se v planárním až submontánním stupni, převážně v nadmořských výškách 200 až 500 m n. m.
Česnek viničný je běžným druhem téměř v celé Evropě mimo střední a východní část evropské části Ruska. Dále byl zjištěn v severozápadní Africe, Turecku, Sýrii a v Libanonu a zavlečen do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland (Duchoslav & Krahulec 2012).
V minulosti byl česnek viničný v Evropě nepříjemným plevelem v obilninách a ve vinohradech a i v současné době působí hospodářské škody na polích a pastvinách v severní Americe a Austrálii, kam byl zavlečen. Hlavním problémem je snížení kvality zemědělských produktů. Protože je česnek viničný velmi časný, dobytek ho na pastvinách na jaře vyhledává a konzumuje. Sekundární metabolity přecházejí do mléka, masa, které pak zapáchají "po česneku". Pacibulky mají přibližně stejnou velikost jako např. obilky pšenice a ječmene, a je proto obtížné je oddělit při sklizni od pěstované plodiny. Výsledkem je mouka zapáchající "po česneku". V Evropě došlo se změnou agrotechniky (hluboká orba a používání selektivních herbicidů na polích, opuštění okopávání na vinohradech a jeho nahrazení mulčováním či použitím herbicidů) k jeho vytlačení z obdělávané půdy na meze.
Duchoslav M. et Krahulec F. (2012): Rozšíření druhů rodu česnek (Allium) v České republice. V. Druhy sekce Allium (A. sphaerocephalon, A. vineale) [Distribution of Allium species in the Czech Republic. V. Species of sect. Allium (A. sphaerocephalon, A. vineale)]. - Zprávy Čes. Bot. Společ. 47: 11-41. »»
Krahulec F. & Duchoslav M. (2010): 180. Alliaceae J. Agardh – česnekovité. – In: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds.), Květena České republiky [Flora of the Czech Republic], 8: 647–677.
Mathew B. (1996): A review of Allium section Allium. – Royal Botanic Garden, Kew.
Richens R. H. (1947): Biological flora of the British Isles: Allium vineale L. – J. Ecol. 34: 209–226.