Druh velmi variabilní, mění se především vzrůst, charakter borky a rozměry a tvar listů. Z širšího komplexu této břízy bylo popsáno mnoho forem, variet či poddruhů různé taxonomické hodnoty. Na Vsetínsku se vyskytuje var. carelica s typickou svalcovitou stavbou dřeva, na Českomoravské Vysočině byla popsána Betula atrata s tmavou borkou. Samostatnou kapitolu potom tvoří druh Betula obscura s také tmavou borkou, který je v rámci Květeny ČR (1990) považován za samostatný druh, Danihelka et al. (2012) jej v novém Seznamu cévnatých rostlin ČR už ale uvádí pouze jako poddruh břízy bělokoré (Betula pendula subsp. obscura).
Především v lesích (acidofilní doubravy, reliktní bory), druhotně na pasekách a v remízcích. Pionýrská světlomilná dřevina, která obsazuje místa ležící ladem a tvoří tak i spontánní monokultury.
Kvete v průměru o 3-5 dnů dřív než Betula pubescens.
Vyskytuje se hojně v celé ČR, chybí jen v lužních lesích. Horní hranice rozšíření je u nás 900-1100 metrů nad mořem.
Eurosibiřský druh, od Pyrenejí a Apenin k polárnímu kruhu.
Díky mykkorhize se často v okolí bříz vyskytují různé druhy hub (kozáky, křemenáče, ryzce).
Dříve se díky svým pionýrským schopnostem využívala jako rekultivační dřevina k osazování holin po zdevastovaných lesích. Zároveň se její dřevo využívá pro výrobu nábytku a listy ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu (hořké čaje, šampony).