- vytrvalé byliny 
	- lodyha přímá, mělce brázditá až oble 6hranná, v horní části větvená, žláznatá, zelená až hnedě rezavá
	- listy v 3(-4)četných přeslenech, na bočních větvích vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, řapíkaté
	- listová čepel na okraji podvinutá
	- květenství tvoří vrcholová, kuželovitá lata
	- kališní cípy trojúhelníkovité, s oranžově červeným lemem a stopkatými žlázkami
	- korunní cípy na líci žláznaté
	- koruna nálevkovitě zvonkovitá, světle zlatožlutá
	- tobolky neskvrnité
Vlhké louky, pobřežní vysokobylinné porosty podél potoků a řek, vlhké křovinaté a lesní lemy, lužní lesy, lesní mokřady i vlhčí parky. Roste na světlých, prosluněných stanovištích (ve stínu nekvete), na těžších, neprovzdušněných půdách s různým obsahem živin. Nesnáší silnější vápnění.
Mírný pás Eurasie, introdukovaná i na východ Severní Ameriky. V ČR hojně po celém území, zejména v suprakolinním a submontánním stupni. V některých teplejších oblastech vzácná nebo zcela chybí.
	Kovanda M. (2002): Lysimachia L. – In: Kubát K. [ed.]: Klíč ke květeně České republiky – Academia, Praha, 282–283.
	Skalický V. (2003): Lysimachia L. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds.]: Květena České republiky, vol. 3 – Academia, Praha, 260–267.