- vytrvalé byliny
- lodyha přímá, mělce brázditá až oble 6hranná, v horní části větvená, žláznatá, zelená až hnedě rezavá
- listy v 3(-4)četných přeslenech, na bočních větvích vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, řapíkaté
- listová čepel na okraji podvinutá
- květenství tvoří vrcholová, kuželovitá lata
- kališní cípy trojúhelníkovité, s oranžově červeným lemem a stopkatými žlázkami
- korunní cípy na líci žláznaté
- koruna nálevkovitě zvonkovitá, světle zlatožlutá
- tobolky neskvrnité
Vlhké louky, pobřežní vysokobylinné porosty podél potoků a řek, vlhké křovinaté a lesní lemy, lužní lesy, lesní mokřady i vlhčí parky. Roste na světlých, prosluněných stanovištích (ve stínu nekvete), na těžších, neprovzdušněných půdách s různým obsahem živin. Nesnáší silnější vápnění.
Mírný pás Eurasie, introdukovaná i na východ Severní Ameriky. V ČR hojně po celém území, zejména v suprakolinním a submontánním stupni. V některých teplejších oblastech vzácná nebo zcela chybí.
Kovanda M. (2002): Lysimachia L. – In: Kubát K. [ed.]: Klíč ke květeně České republiky – Academia, Praha, 282–283.
Skalický V. (2003): Lysimachia L. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds.]: Květena České republiky, vol. 3 – Academia, Praha, 260–267.