- vytrvalé, trsnaté byliny často s vyvinutými přízemními růžicemi
- lodyhy přímé až vystoupavé, větvené, hustě chlupaté, někdy až olysalé
- lodyžní listy úzce kopinaté, špičaté, přisedlé
- listy růžice eliptické, špičaté, na bázi krátce sbíhavé a dlouze řapíkaté
- květenství tvoří mnohokvěté vijany s poměrně velkými květy
- kalich hustě chlupatý, na bázi bez háčkovitých chlupů, pouze s rovnými chlupy, za plodu vytrvávající
- kališní cípy ze 2/3-3/4 kalicha
- koruna azurově modrá
- tvrdky elipsoidní, na vrcholu tupé a na bázi s velkou oválnou jizvou (přes celou plochu báze)
Ve vysokých Evropských pohořích roste podobný druh M. alpestris, který se odlišuje sytějšími, tmavěji modrými, nevonnými květy a široce kopinatými až úzce vejčitými lodyžními listy. Nejblíže tento druh roste v Karpatech na Slovensku a v rakouských Alpách. Dříve se vyskytoval např. i na polské straně Krkonoš.
Světlé plochy s nezapojenou vegetací, skalnaté a travnaté stráně, skalní pukliny, suťové a borové lesy kaňonovitých údolí nebo okraje teplomilných doubrav. Roste na sušších, mělkých, skeletovitých, minerálně bohatých půdách.
Druh s charakteristickým ostrůvkovitým výskytem s těžištěm rozšíření zejména ve střední Evropě. V ČR vzácný druh vázaný na geomorfologicky výrazně modelovaná území termofytika středních Čech a střední a jižní Moravy, jinde vzácněji. Dříve roztroušený druh, dnes vzácně pouze v Českém středohoří, Českém krasu, na Dolnokralovických hadcích, v Doupovských horách a na Moravě pouze v okolí Mohelna, Moravského Krumlova, Mikulova a Kuřimi. Západními Čechami probíhá západní hranice areálu druhu.
Štěpánková J. (2000): Myosotis L. – In: Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6 – Academia, Praha, 216–234.