- vytrvalé, trsnaté byliny často s vyvinutými přízemními růžicemi
- lodyhy vystoupavé, bohatě větvené, hustě chlupaté
- lodyžní listy vejčité, eliptické nebo obvejčité, přisedlé
- listy růžice eliptické až obvejčité, zaokrouhlené, na bázi dlouze sbíhavé a dlouze řapíkaté
- květenství tvoří mnohokvěté vijany s poměrně velkými květy
- kalich hustě chlupatý, na bázi s četnými háčkovitými chlupy, za plodu opadávající spolu s plody
- kališní cípy ze 2/3-3/4 kalicha
- koruna světle modrá
- tvrdky široce vejcovité, na vrcholu špičaté a na bázi s malou oválnou jizvou
Velmi proměnlivý druh členěný do 4 poddruhů. Na našem území roste pouze nominátní poddruh M. sylvatica subsp. sylvatica. Z jižní Itálie a Sicílie je uváděna subsp. elongata, v jižní a jihovýchodní Evropě se vyskytují subsp. subarvensis a subsp. cyanea.
Světlé, teplomilné doubravy, květnaté dubohabřiny a bučiny, suťové lesy, vysokostébelné nivy, trávníky a paseky. Roste na sušších i vlhčích, mělkých skeletovitých i hlubších hlinitých půdách bohatých na živiny.
Areál nominátního poddruhu, rostoucího u nás, sahá od Anglie na východu po západní část evropského Ruska na západě, na sever po Dánsko a Polsko, na jih do severní Itálie a středu Balkánského poloostrova. Dále je udáván i ze Střední a východní Asie. Na našem území je to celkem hojný až roztroušený druh s těžištěm výskytu v lesnatých oblastech mezofytika, často i ve výrazně geomorfologicky modelovaných oblastech termofytika. Ve vyšších polohách obvykle pouze na bazickém podkladu, případně v karech.
Vyšlechtěné, velkokvěté odrůdy se často pěstují jako okrasné trvalky.
Štěpánková J. (2000): Myosotis L. – In: Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6 – Academia, Praha, 216–234.