jitrocel nejvyšší / Plantago altissima

Hlavní znaky

- vytrvalé, mohutné byliny až 1 m vysoké
- oddenek plazivý, tuhý, poměrně dlouhý s pevnými, tlustými kořeny
- stvoly přímé až obloukovitě prohnuté, 5-7 žlábkaté
- listy v přízemní růžici vzpřímené, vystoupavé, nezřetelně řapíkaté
- listy v mládí bělavě chlupaté, později olysalé až lysé, zelené až tmavozelené
- listová čepel kopinatá, úzce kopinatá až podlouhle kopinatá, pozvolna přecházející v řapík
- květenství tvoří husté, válcovité, klasy
- kalich hluboce členěný
- korunní trubka hnědavá
- nitky tyčinek bělavé až hnědavé
- semena větší než 1,8 mm

Počet chromozómů: 72

Variabilita

Málo variabilní druh, často však zaměňován s robustními formami Plantago lanceolata.

Ekologie

Vlhké až bažinaté louky, často i vlhká stanoviště v nivách velkých řek. Roste na hlubokých, humózních hlinitých půdách.

Rozšíření

Střední Evropa, severovýchodní část Itálie, Slovinsko, Rumunsko, celý Balkánský poloostrov a Kréta. Ze sousedních oblastí často uváděn jako zavlečený. Na našem území dříve velmi vzácně na jižní Moravě (naposledy na Břeclavsku), odkud již pravděpodobně zcela vymizel.