jitrocel kopinatý / Plantago lanceolata

Hlavní znaky

- vytrvalé, nižší, trsnaté byliny s několika přízemními růžicemi
- oddenek krátký, často větvený
- stvoly přímé až obloukovitě prohnuté, 5-7 žlábkaté
- listy v přízemní růžici vystoupavé až vzpřímené, nezřetelně řapíkaté
- listy olysalé až hustě chlupaté, zelené až šedavě zelené
- listová čepel úzce kopinatá, úzce eliptická až obkopinaté, náhle zúžené v řapík
- květenství tvoří husté, válcovité, mnohdy až kulovité, klasy
- kalich hluboce členěný
- korunní trubka hnědavá
- nitky tyčinek bělavé až hnědavé
- semena větší než 1,8 mm

Počet chromozómů: 12

Ekologie

Travnaté porosty, meze, louky, pastviny, výslunné stráně, trávníky v obcích, okraje komunikací, úhory, rumiště, skládky, pole, zahrady nebo parky. Preferuje vlhčí a hlubší, hlinité až hlinitopísčité půdy, roste však i na mělkých písčitých, štěrkovitých či lehce kamenitých půdách. Zvládá i zasolené půdy.

Rozšíření

Evropa, včetně Islandu, Malá Asie, Sýrie, Írán, Irák, Pákistán, na východ zasahuje až do středoasijských států; dále Kanárské ostrovy, Madeira a nejsevernější část Afriky. Často zavlékán i do dalších oblastí jako např. do Ameriky. V ČR jeden z našich nejhojnějších druhů rostoucí od nížin až do vysokých poloh hor. Těžiště rozšíření leží v termofytiku a mezofytiku, v oreofytiku se vyskytuje především podél cest nebo v lesní či lučních lemech.