jitrocel větší / Plantago major

Hlavní znaky

- vytrvalé rostliny s přízemní růžicí listů
- oddenek krátký, vertikální s četnými pevnými adventivními kořeny
- stvoly většinou přímé, vystoupavé, vzácněji poléhavé
- listy zpravidla vzpřímené, široce vejčité až eliptické, na líci zpravidla lysé
- listová čepel celokrajná, případně s oddálenými drobnými zuby, na bázi srdčitá až klínovitě zúžená
- květenství tvoří válcovité klasy, k vrcholu pozvolna zúžené
- kalich hluboce členěný v kališní cípy
- oddělovací štěrbina mezi kališními cípy většinou dobře patrná
- korunní trubka žlutavě až hnědavě bílá
- víčko tobolky od báze k vrcholu rovnoměrně kuželovitě zúžené
- semen v tobolce méně, okolo 4-11

Počet chromozómů: 12

Variabilita

Na našem území se rozlišují dva poddruhy:
P. major subsp. major (jitrocel větší pravý) má listové čepele 5-9ti žilné, tuhé, na líci zpravidla lysé, nejčastěji se srdčitou bází a klas je k vrcholu pomalu zúžený. Rostliny jsou často poměrně robustní.
Okraje komunikací, rumiště, neudržovaná místa v obcích, pole, meze, okraje luk, pastviny, lesní cesty, zahrady, návesní prostory atd. Jeden z nejhojnějších zástupců celého rodu rostoucí od nížin až do hor.

P. major subsp. winteri (jitrocel větší slaniskový) se odlišuje listovými čepelemi 3(-5)ti žilnými, slabě masitými, na líci chlupatými s bází klínovitě zúženou a klasem zpravidla nezúženým. Rostliny jsou spíše drobnější.
Tento poddruh je vázán na slané půdy (slaniska, slané louky).