jitrocel chudokvětý / Plantago uliginosa

Hlavní znaky

- vytrvalé rostliny zpravidla s jednou přízemní růžicí listů
- oddenek krátký s četnými tlustými adventivními kořeny
- stvoly většinou vystoupavé, poléhavé, vzácněji přímé
- listy nejčastěji poléhavé, podlouhlé až vejčité, na líci zpravidla chlupaté
- listová čepel nepravidelně oddáleně zubatá až laločnatá, na bázi klínovitě zúžená
- květenství tvoří válcovité klasy, k vrcholu se nezužující
- kalich hluboce členěný v kališní cípy
- oddělovací štěrbina mezi kališními cípy nepatrná, špatně viditelná
- korunní trubka bělavá až hnědavá
- víčko tobolky od báze k vrcholu obloukovitě zúžené
- semen v tobolce více, okolo 9-35

Počet chromozómů: 12

Ekologie

Vlhké lesní cesty, okraje vodních toků, obnažená rybniční dna, lomy, pískovny, prameniště, zamokřená pole, vlhké pastviny, příkopy, okraje luk a zahrad. Roste především na vlhkých písčitohlinitých až hlinitých, dobře úživných půdách. V zajímavých formách se vyskytuje i na slaných půdách.

Rozšíření

Evropa, vyjma nejsevernějších oblastí, odtud sahá až do Střední Asie, na západní Sibiř a do Íránu, dále se vyskytuje i v severozápadní Africe. Druhotně je však rozšířen i do dalších oblastí, čímž se stírají hranice původního rozšíření. V ČR na celém území roztroušeně v nižších a středních polohách, někde s nápadným mezerovitým výskytem. Hojněji roste v rybničních oblastech jižních Čech a Moravy. Do vyšších poloh zasahuje vzácně. Na některých lokalitách ho postupně vytlačuje podobný druh Plantago major.

Podobné druhy

Literatura

Chrtek J. sen. (2000): Plantago L. – In: Slavík B. [ed.]: Květena ČR 6 – Academia, Praha, 530–546.

Zpracoval: Lucie Kobrlová