rozrazil dlouholistý / Pseudolysimachion maritimum

Synonyma

Veronica maritima L., V. longifolia var. maritima (L.) KOCH, Pseudolysimachion longifolium subsp. maritimum (L.) HARTL, Veronica longifolia auct. non L., Pseudolysimachion longifolium auct. non (L.) OPIZ

Hlavní znaky

- vytrvalé byliny s krátkým, stěsnaně vícehlavým lysým oddenkem a často i vedlejšími horizontálními podzemními výběžky; přízemní listové růžice chybějí; lodyha 60-150(-200) cm vysoká, v horní části větvená nebo (vzácněji) jednoduchá, v dolní lysá, uprostřed a v květenství obvykle chlupatá, oděná nežláznatými, zřetelně obloukovitě zakřivenými, + přitisklými, převážně dolů směřujícími a mnohdy + propletenými chlupy
- nejdolejší lodyžní listy někdy redukované (až šupinovité), ostatní se zřetelně rozlišeným řapíkem a čepelí, na lodyze po 3(-4) v přeslenech nebo vstřícné, horní listy (listeny) podpírající větve květenství neredukované, vzhledově podobné ostatním listům; čepel celistvá, u prostředních listů 5-15(-20) cm dlouhá, úzce až šir. kopinatá, se srdčitou, uťatou nebo klínovitou bází, zpravidla pozvolna zúžená v dlouhou špičku, na okraji obvykle ostře zubatá až pilovitá, někdy i 2x hluboce pilovitá; řapík prostředních lodyžních listů (5-)6-10(-15) mm dlouhý, horních však kratší; nejdolejší lodyžní listy lysé, v době květu obvykle zaschlé, ostatní nejčastěji roztroušeně až hustě chlupaté přitisklými (na líci) nebo až obloukovitě zakřivenými (na rubu) nežláznatými chlupy
- hrozny květů dosti husté, úzké, na lodyze po (1-)3-7(-9), jejich vřetena oděná nežláznatými, obvykle mírně zakřivenými chlupy, terminální hrozen mnohdy více než 15 cm dlouhé, často až 2x delší než hrozny postranní, stopky bočních hroznů obvykle nezřetelně prohnuté až téměř rovné, od lodyhy většinou jen v úhlu 15-25° odstálé
- listeny šídlovité až čárkovitě kopinaté, (2-)3-4(-8) mm dlouhé, nápadně delší než mladá (zelená) poupata, obvykle delší než stopky plodů, oděné nežláznatými chlupy; květní stopky 1,5-3,0 mm dlouhé,
- květy bez zápachu, heterochlamydní; kalich do 2/3-3/4 členěný, cípy nejčastěji trojúhelníkovitě kopinaté, špičaté, 2-3(-4) mm dlouhé., na vnější straně na ploše při bázi roztroušeně nežláznatě chlupaté nebo lysé, na okraji zpravidla s nežláznatými, rovnými nebo obloukovitě zakřivenými chlupy; koruna nejčastěji světle nafialověle modrá, všechny korunní cípy tvarově podobné (horní však většinou nejširší, dolní naopak nejužší), široce vejčité až okrouhlé, 2,5-3,5 mm dlouhé
- tobolky bočně poněkud zploštělé, vejcovité, široce vejcovité až kulovité, asi 2,5-3,5 mm dlouhé., na vrcholu mírně vykrojené a současně kýlnaté, většinou o něco delší než kalich, lysé

Počet chromozómů: 34, 68

Variabilita

Druh je vzhledově značně variabilní taxon, rozdělovaný některými autory na 2 typy, chápané jako variety nebo dokonce poddruhy. První morfotyp má mít listy vstřícné, široce kopinaté, obvykle 4x delší než široké, s čepelí na bázi srdčitou nebo uťatou, na okraji obvykle jednoduše pilovitou, kdežto druhý typ se má vyznačovat listy po 3(-4) v přeslenu, úzce (až čárkovitě) kopinatými, asi 8x delšími než širokými, obvykle s čepelí na bázi klínovitou, na okraji hlouběji a ostřeji (často i 2x) pilovitou. K této morfologické proměnlivosti navíc přistupuje i variabilita karyologická - vedle tetraploidních jsou známy i diploidní populace (také v ČR). Na základě dosavadních výsledků karyologických analýz však nelze nalézt v geografické distribuci obou cytotypů nějakou významnější zákonitost a hlavně neexistuje zřetelná korelace mezi ploidií a výše zmíněnou morfologií rostlin, jak to předpokládali někteří autoři, takže členění na více poddruhů je sotva oprávněné.
Taxonomicky nevýznamná je patrně proměnlivost ve velikosti květů, šířce kališních cípů a délce listenů a také ve výšce rostlin a jejich větvení (v posledních dvou případech jde asi nejčastěji jen o projevy plasticity druhu v závislosti na ekologických podmínkách stanoviště). Určitá variabilita byla zjištěna v odění různých částí rostlin, tyto odchylky však vesměs mají charakter individuální variability a nemají větší taxonomický význam.

Ekologie

Vlhké a zjara zaplavované louky říčních niv, luční příkopy, břehy řek a slepých ramen, lemy rákosin a lužních křovin, vzácně mokré až střídavě vlhké louky mimo aluvia. Roste na zamokřených, v létě však mnohdy i vysýchavých, živinami bohatších, neutrálních až slabě zásaditých, nejčastěji aluviálních půdách. Druh světlomilný až polostinný, větší a dlouhodobější zastínění nesnáší.

Rozšíření

Druh se vyskytuje roztroušeně v termofytiku a mezofytiku Čech i Moravy, na Šumavě podél Vltavy přesahuje do oreofytika (ostatní zjištěné lokality v oreofytiku jsou asi sotva původní). V Čechách i na Moravě je výskyt druhu soustředěn zejména podél větších řek, jinak je pouze řídce roztroušen (obvykle při menších tocích nebo vzácně i mimo aluvia) - některé z těchto výskytů mohou být sekundárního charakteru, protože druh byl hlavně v minulosti často pěstován pro ozdobu, v okolí mohl zplaňovat a snad se i takto druhotně šířit.
Z hlediska celkového areálu jde o široce rozšířený evropský druh, který přesahuje do západní Asie.

Podobné druhy

Literatura

Trávníček B. et Vinter V. (1999): Studium der Beziehung der Ploidie zur Pollengrösse und Stomatalänge bei der Art Pseudolysimachion maritimum (= Veronica longifolia auct., Scrophulariaceae). - Acta Univ. Palack. Olomuc. Fac. Rer. Nat., biol., Olomouc, 37 (1999): 35-45.
Trávníček B. (2000): Notes on the taxonomy of Pseudolysimachion longifolium complex (Scrophulariaceae). – Thaiszia – J. Bot., Košice, 10: 1-26.
Trávníček B. (2000): Rozrazily rodu Pseudolysimachion v České republice. I. Určovací klíč druhů. Rozšíření druhů sekce Longifolia. – Preslia, Praha, 72: 411-439.
Trávníček B. (2000): 16. Pseudolysimachion (Koch) Opiz – čestec, rozrazil. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, 6: 398-412, Academia, Praha.
Trávníček B., Lysák, M. A., Číhalíková, J. et Doležel, J. (2004): Karyo-taxonomic study of the genus Pseudolysimachion (Scrophulariaceae) in the Czech Republic and Slovakia. - Folia Geobot. 39: 173-203.