rozrazil latnatý / Pseudolysimachion spurium

Synonyma

Veronica spuria L., V. paniculata L., V. foliosa W. et K., Pseudolysimachion paniculatum (L.) HARTL, P. spurium subsp. paniculatum (L.) DOSTÁL

Hlavní znaky

- vytrvalé byliny s krátkým, stěsnaně vícehlavým, mnohdy poněkud chlupatým oddenkem a často i vedlejšími horizontálními podzemními výběžky; přízemní listové růžice chybějí; lodyha (50-)60-120 cm vysoká, v horní části větvená nebo (vzácněji) jednoduchá, většinou hustě olistěná, již od báze chlupatá, oděná dole delšími, výše však kratičkými nežláznatými, obloukovitě dolů zakřivenými chlupy, kromě nich na lodyze někdy vtroušeny také odstálé žláznaté chlupy
- listy nejčastěji po 3(-4) v přeslenech, vzácněji vstřícné, k vrcholu lodyhy nápadně se zmenšující, nejhořejší listy (listeny) podpírající větve květenství obvykle malé, vzhledově nápadně odlišné od prostředních lodyžních listů, rovněž nejdolejší listy někdy drobné, poněkud redukované (až šupinovité); čepel celistvá, u prostředních lodyžních listů 3,0-6,0(-8,0) cm dlouhá, podlouhlá až podlouhle vejčitá (vzácněji podlouhle kopinatá), s klínovitou bází, zužující se v relativně krátkou špičku, na okraji obvykle jednoduše zubatá až pilovitá; řapík prostředních lodyžních listů jen 2-5 mm dl., horních často ještě kratší; listy s + přitisklými (na líci) až obloukovitě zakřivenými (na rubu) nežláznatými chlupy, vzácněji přítomny i odstálé žláznaté chlupy, zřídka listy (zvláště na líci) olysalé
- hrozny květů + husté, někdy však také poněkud řidší, na lodyze po (1-)4-9(-11), jejich vřetena s kratičkými, žláznatými i nežláznatými, obvykle odstálými chlupy, terminální hrozen zpravidla kratší než 15 cm, často jen o málo delší než hrozny postranní, stopky bočních hroznů obvykle v dolní části zřetelně prohnuté, od lodyhy mnohdy až v úhlu 35° odstálé
- listeny kopinaté až podlouhle vejčité, často žlábkovitě prohnuté, 1-3 mm dlouhé, obvykle zdéli nebo o málo delší než mladá (zelená) poupata, nejčastěji výrazně kratší než stopky plodů, oděné převážně žláznatými chlupy; květní stopky (1,5-)2,0-3,0 mm dlouhé
- květy bez zápachu, heterochlamydní; kalich obvykle až do 3/4 členěný, cípy podlouhle kopinaté až podlouhle vejčité, nejčastěji tupě zakončené, 1,5-2,0(-2,5) mm dlouhé, na vnější straně na ploše lysé, vzácně spoře kratičce žláznatě chlupaté, na okraji s extrémně krátkými žláznatými chlupy (žlázky někdy až téměř přisedlé); koruna nejčastěji nafialověle modrá, všechny korunní cípy tvarově podobné (horní však většinou nejširší, dolní naopak nejužší), široce vejčité až okrouhlé, 2,5-3,0(-3,5) mm dlouhé
- tobolky bočně poněkud zploštělé, široce vejcovité až kulovité, asi 3 mm v průměru, na vrcholu mělce vykrojené a současně mírně kýlnaté, delší než kalich, lysé

Počet chromozómů: 34

Variabilita

Druh se rozpadá ve dva nápadné morfotypy odlišné tvarem listů a jejich uspořádáním na lodyze, v literatuře jsou obvykle chápány jako poddruhy. Přijmeme-li toto hodnocení, pak populace z ČR patří k subsp. foliosum (W. et K.) HOLUB, vyznačující se listy širšími, podlouhle vejčitými až vejčitými a lodyžními internodii kratšími než je tomu u rostlin typového poddruhu, které údajně převládají ve východních částech areálu druhu.
V rámci ČR lze u rostlin druhu zaznamenat také individuální variabilitu v různých morfologických znacích a rovněž odchylky vyvolané prostředním (plasticita bez taxonomického významu).

Ekologie

Stepní, vzácněji téměř mezofilní louky, výslunné keřnaté stráně, lemy teplomilných doubrav. Roste na suchých, vzácně až střídavě vlhkých, hlubších, vápníkem obvykle bohatších půdách.

Rozšíření

Druhy byl v minulosti zaznamenán ojediněle v Čechách u Chomutova, kde však výskyt zanikl již počátkem 20. století. Na Moravě rostl dříve roztroušeně, dnes velmi vzácně v jižní části Bílých Karpat. Bělokarpatské lokality leží na sz. okraji panonské arely druhu a v současnosti vlastně i jeho recentního areálu, protože arely ve východním Německu a v Čechách již zanikly.
Z hlediska celkového areálu jde o eurozápadoasijský druh, na západ zasahující nejdále do střední Evropy.

Podobné druhy

Literatura

Trávníček B. (2000): Rozrazily rodu Pseudolysimachion v České republice. I. Určovací klíč druhů. Rozšíření druhů sekce Longifolia. – Preslia, Praha, 72: 411-439.
Trávníček B. (2000): 16. Pseudolysimachion (Koch) Opiz – čestec, rozrazil. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, 6: 398-412, Academia, Praha.
Trávníček B., Lysák, M. A., Číhalíková, J. et Doležel, J. (2004): Karyo-taxonomic study of the genus Pseudolysimachion (Scrophulariaceae) in the Czech Republic and Slovakia. - Folia Geobot. 39: 173-203.



Zpracoval: Bohumil Trávníček

Habitus

© Petr Koutecký

rozrazil latnatý <i>(Pseudolysimachion spurium)</i>