rozrazil vstavačovitý / Pseudolysimachion orchideum

Synonyma

Veronica orchidea CRANTZ, V. spicata subsp. orchidea (CRANTZ) ČELAK., V. spicata subsp. carpatica (DOSTÁL) DOSTÁL,  Pseudolysimachion spicatum subsp. orchideum (CRANTZ) HARTL

Hlavní znaky

- vytrvalé byliny se stěsnaně vícehlavým oddenkem s květonosnými lodyhami a/nebo s přízemními růžicemi listů; lodyha 20-60(-80) cm vysoká, jednoduchá nebo v horní části větvená, v dolní části obvykle lysá, dále až pod květenství oděná jen nežláznatými, špičkou směrem k vrcholu lodyhy obloukovitě zakřivenými chlupy (tato charakteristika odění se týká pouze typového poddruhu, který jediný se vyskytuje v ČR)
- listy zpravidla sytě zelené, trochu lesklé, slabě masité, většinou všechny (i horní) vstřícné, dolní řapíkaté, horní přisedlé; čepel podlouhlá, vejčitě kopinatá nebo vejčitá, + tupě špičatá (zvláště u dolních listů), ca 2,0-6,0 cm dlouhá, mělce tupě zubatá, vroubkovaná nebo (u horních listů) až celokrajná; dolní listy lysé nebo olysalé, horní oděné nežláznatými zakřivenými chlupy
- hrozny květů zpravidla již od báze husté, klasovitě stažené, na konci často + uťaté, někdy až přes 20 cm dlouhé, na lodyze po 1-3(-7), jejich vřetena s převážně žláznatými chlupy
- listeny relativně úzké, kopinaté až úzce čárkovitě kopinaté, 3-5 mm dlouhé, obvykle delší než kalich u poupat, na konci rozkvétajícího květenství + nahloučené, oděné jemnými žláznatými chlupy
- květy kratičce stopkaté až téměř přisedlé, slabě zapáchající, heterochlamydní; kalich téměř až k bázi členěný, jeho cípy podlouhle až vejčitě kopinaté, + náhle zúžené ve špičku až zaokrouhlené, 2-3 mm dlouhé, na vnější straně hustě chlupaté, všechny chlupy poměrně dlouhé, žláznaté; koruna zřetelně dvoupyská, zpravidla světle fialová, obvykle již na rostlině zasychající a žloutnoucí, horní korunní cíp široký, trojúhelníkovitě kopinatý, za plného rozkvětu nazpět (směrem k vřetenu květenství) ohrnutý, zbývající 3 cípy úzké, čárkovitě kopinaté až úzce čárkovité, (5,0-)5,5-7,0(-8,0) mm dlouhé, všechny dolů směřující, na koncích někdy mírně šroubovitě stočené, konce korunních cípů z kalicha poupat daleko vyčnívající, poněkud rozestálé, netvořící společně špičku poupěte
- tobolky široce vejcovité až kulovité, asi 2,5-3,0 mm v průměru, mírně zploštělé, na vrcholu mělce vykrojené, jinak zaoblené, většinou asi zdéli kalicha, + hustě oděné žláznatými chlupy

Počet chromozómů: 34

Variabilita

V ČR a v celé severní a sz. části areálu je druh zastoupen taxonomicky dosti jednotnými populacemi, které náležejí k typovému taxonu. Zřetelně odchylné typy (hodnotitelné jako jiné vnitrodruhové taxony) se vyskytují až v jv. Evropě (jižní Rumunsko, Bulharsko, Srbsko), liší se zejména charakterem ochlupení lodyhy a listů.
Taxonomicky nevýznamná je proměnlivost v celkovém vzrůstu, větvení lodyhy, šířce listů, utváření listového okraje a hustotě odění listů, tj. ve znacích závislých většinou na charakteru stanoviště. Tato plasticita je také doplněna individuální variabilitou v těchto znacích, nemá však větší taxonomický význam.

Ekologie

Lemy dubových a dubohabrových lesů, křovinaté stráně, stepní, řidčeji téměř mezofilní louky, úvozy cest. Roste na sušších, vápníkem bohatších, zpravidla hlubokých, často hlinitých až jílovitých půdách; vyhýbá se písčitým a tvrdým substrátům; na výslunných i polostinných stanovištích.

Rozšíření

Jako původní s jistotou jen na Moravě, jejímž územím probíhá sz. hranice areálu druhu. Zejména v termofytiku a mezofytiku jv. Moravy v minulosti hojně, dnes již poněkud řidčeji v Bílých Karpatech, odkud přesahuje do Zlínských vrchů, vzácně na Břeclavsku a Koryčansku. Nalezen také na 1 lokalitě v sz. Čechách (dosud nepublikováno), kde se však s velkou pravděpodobností jedná o druhotný výskyt.
Z hlediska celkového areálu se jedná o jihovýchodoevropský druh, těžištěm jeho rozšíření jsou pahorkatiny na obvodu karpatských pohoří.

Podobné druhy

Literatura

Trávníček B. (2000): 16. Pseudolysimachion (Koch) Opiz – čestec, rozrazil. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, 6: 398-412, Academia, Praha.
Trávníček B. (2001): Rozrazily rodu Pseudolysimachion v České republice. II. Rozšíření druhů sekce Pseudolysimachion a kříženců. – Preslia 73: 245-272.
Trávníček B., Lysák, M. A., Číhalíková, J. et Doležel, J. (2004): Karyo-taxonomic study of the genus Pseudolysimachion (Scrophulariaceae) in the Czech Republic and Slovakia. - Folia Geobot. 39: 173-203.

Zpracoval: Bohumil Trávníček