rozrazil klasnatý / Pseudolysimachion spicatum

Hlavní znaky

- vytrvalé byliny se stěsnaně vícehlavým oddenkem s květonosnými lodyhami a/nebo přízemními růžicemi listů; lodyha 10-50(-70) cm vysoká, jednoduchá nebo v horní části větvená, téměř vždy už od báze hustě chlupatá, oděná rovnovážně odstálými až dolů skloněnými chlupy, žláznaté chlupy obvykle hojně roztroušené na celé lodyze
- listy často našedle zelené, nelesklé, v dolní a střední části lodyhy vstřícné, v horní často střídavé, přízemní zřetelně řapíkaté, horní přisedlé; čepel úzce podlouhle kopinatá, podlouhlá nebo vejčitě kopinatá, obvykle špičatá, ca 2,0-6,0 cm dlouhá., mělce tupě zubatá, vroubkovaná nebo u horních listů až celokrajná; všechny listy roztr. až hustě chlupaté + rovnými (a často i žláznatými) chlupy
- hrozny květů zpravidla při bázi krátce přetrhované, výše však husté, klasovitě stažené, na konci obvykle + zašpičatělé, nejčastěji do 20 cm dlouhé, na lodyze po 1-3(-9), jejich vřetena s žláznatými a nežláznatými chlupy
- listeny podlouhle kopinaté nebo kopinaté, 3-5 mm dlouhé, obvykle zdéli nebo jen nepatrně delší než kalich u poupat, oděné žláznatými a obvykle i nežláznatými chlupy
- květy kratičce stopkaté až téměř přisedlé, bez zápachu, heterochlamydní; kalich téměř až k bázi členěný, cípy podlouhle až vejčitě kopinaté, + náhle zúžené ve špičku až zaokrouhlené, 2-3 mm dlouhé, na vnější straně na ploše obvykle hustě chlupaté kratšími žláznatými a někdy současně i nežláznatými chlupy, na okraji s obvykle delšími nežláznatými brvami; koruna jen nezřetelně dvoupyská, nejčastěji tmavě, vzácněji světle fialově modrá, obvykle zasychající až po opadnutí z rostliny, horní korunní cíp široký, vejčitě kopinatý až široce vejčitý, i za plného rozkvětu většinou dopředu skloněný, zbývající 3 cípy kopinaté až podlouhle vejčité, 3,0-4,5(-5,0) mm dl., 2 boční šikmo do stran směřující, při rozkvětu na koncích zpravidla rovné a nezasychající, konce korunních cípů z kalicha poupat relativně málo vyčnívající, zprvu k sobě přikloněné, společně tvořící špičku poupěte
- tobolky široce vejcovité až kulovité, asi 2,5-3,0 mm v průměru, mírně zploštělé, na vrcholu mělce vykrojené, jinak zaoblené, většinou asi zdéli kalicha, zpravidla + hustě oděné krátkými žláznatými a (na vrcholu) delšími nežláznatými chlupy

Počet chromozómů: 34 (mimo ČR), 68

Variabilita

V rámci svého rozsáhlého areálu značně variabilní druh, v ČR však zastoupený pouze typovým poddruhem subsp. spicatum. Ten zaujímá velkou část druhového areálu, zvláště při jižních a jv. okrajích svého geografického rozšíření je však nahrazován jinými taxony, z nichž některé mají zřejmě hybridogenní původ. Z nich nejblíže k území ČR zasahuje subsp. fischeri Trávníček, rozšířená od s. Itálie, Srbska a Bulharska přes Rumunsko a Maďarsko až po střední část jižního Slovenska. Od subsp. spicatum se liší oděním horní části lodyhy, kalichů a listenů, které je tvořeno pouze nežláznatými, obvykle poněkud křivolakými a trochu propletenými chlupy.
Také typový poddruh je vzhledově dosti proměnlivý taxon, většina odchylek má však malý nebo i zanedbatelný taxonomický význam. Tato variabilita se týká zejména ochlupení jednotlivých částí rostlin a tvaru květních částí; proměnlivost ve vzrůstu, větvení lodyh, šířce listů a částečně i v hustotě odění rostlin je patrně vyvolána převážně podmínkami prostředí.
Nápadnou, ale vzácnou, odchylku představují olysalé rostliny s téměř nebo úplně chybějícím oděním dolní poloviny lodyhy; druhým extrémem jsou rostliny šedavěji zbarvené, hustě a krátce, převážně žláznatě chlupaté, takovéto exempláře se vyskytují např. na písčitých stanovištích, obvykle mají také úžší listy a poněkud menší květy

Ekologie

Výslunné stepní, mnohdy kamenité až skalnaté svahy, křovinaté stráně, písky, lemy teplomilných doubrav a borů. Na bazických i kyselých podkladech, mělkých a skeletovitých, ale i hlubších, písčitých až hlinitých, obvykle suchých až silně vysýchavých půdách. Světlomilný druh.

Rozšíření

Druh má těžiště svého rozšíření v ČR v termofytiku a přesahuje do teplejších poloh mezofytika. V Čechách se vyskytuje nejčastěji v Českém středohoří a odtud v širokém pruhu až po teplá území v širším okolí Prahy a po dolní Pojizeří; směrem k východu nápadně ubývá, ve východních Čechách je vzácný. Na Moravě roste nejhojněji v západním pruhu navazujícím na Český masív, odkud často přesahuje do přilehlých fytochorionů mezofytika, ve střední části se vyskytuje ještě dosti často, ve východní dnes však spíše jen roztroušeně.
Z hlediska celkového areálu jde o euroasijský druh, roste na většině území Evropy, na východ zasahuje až po Ťan-šan, oblast Balchašského jezera, Altaj a Sajan.

Podobné druhy

Literatura

Trávníček B. (1998): Notes on the taxonomy of Pseudolysimachion sect. Pseudolysimachion (Scrophulariaceae) in Europe. I. P. incanum and P. spicatum. - Preslia, Praha, 70: 193-223.
Trávníček B. (2000): 16. Pseudolysimachion (Koch) Opiz – čestec, rozrazil. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, 6: 398-412, Academia, Praha.
Trávníček B. (2001): Rozrazily rodu Pseudolysimachion v České republice. II. Rozšíření druhů sekce Pseudolysimachion a kříženců. – Preslia 73: 245-272.
Trávníček B., Lysák, M. A., Číhalíková, J. et Doležel, J. (2004): Karyo-taxonomic study of the genus Pseudolysimachion (Scrophulariaceae) in the Czech Republic and Slovakia. - Folia Geobot. 39: 173-203.