Fallopia japonica (Houtt.) Ronse Decr., Pleuropterus cuspidatus (Siebold et Zucc.) H. Gross, Polygonum cuspidatum Siebold et Zucc., Polygonum reynoutria Makino, Polygonum sieboldii Reinw. ex de Vries, Polygonum zuccarinii Small, Tiniaria cuspidata (Houtt.) Hedb., Tiniaria japonica (Houtt.) Hedberg, Reynoutria henryi Nakai
- lodyhy přímé, v horní části větvené, oblé, duté, lysé nebo jemně papilkaté, červeně skvrnité, křehké
- čepel okrouhlá nebo široce trojúhelníkovitá, na vrcholu dolních listů zakončená tupou špičkou, na bázi nejčastěji kolmo uťatá
- chlupy na rubu listu nezřetelné, na bázi se silně nafouklou bází
- křídla okvětí po květní stopce nesbíhavá
V ČR se rozlišují dvě variety.
- Reynoutria japonica var. japonica, se široce trojúhelníkovitou čepelí, na vrcholu horních listů ukončenou dlouhou úzkou špičkou a s křídly okvětí bílými.
- Reynoutria japonica var. compacta, s čepelí téměř okrouhlou, na vrcholu horních listů ukončenou tupou špičkou a s křídly okvětí narůžovělými, za plodu vínově červenými.
Zplaňuje na březích vodních toků, na místech mechanicky narušených, na skládkách, rumištích, na zpustlých místech, při zdech, na okrajích vlhkých křovin a okrajích komunikací.
Původní na Dálném východě.
V České republice nepůvodní, zprvu pro okrasu pěstovaný, dnes masivně zplanělý druh od nížin do podhorských poloh.
V Evropě pěstována již v první polovině 19. století jako dekorativní parková rostlina.
Chrtek J. (1990): Rod Reynoutria Houtt. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.): Květena České republiky vol. 2. - Academia, Praha, 362-366.
Mandák B. & Pyšek P. (2002): Reynoutria Houtt. In.: Kubát K. et al., Klíč ke květeně ČR, Academia, Praha, 201-202.
Mandák B., Pyšek P. & Bímová K. (2004): History of the invasion and distribution of Reynoutria taxa in the Czech Republic: a hybrid spreading faster than its parents. - Preslia, Praha, 76: 15–64.