- čepel listů většinou široce vejčitá, na vrcholu zašpičatělá, na bázi tupě klínovizá nebo měce srdčitá
- chlupy na rubu čepele krátké se silně nafouklou bází
- nejdelší větve květenství o 2-4 cm delší než řapík, sahají do 1/4-1/2 čepele
- křídla okvětí po květní stopce nevýrazně sbíhavá
Roste zplaněle podél vodních toků a komunikací a na různých ruderálních stanovištích.
Druh hybridogenního původu popsaný z našeho území, který se vyskytuje v populacích obou rodičovských druhů, ale i zcela osamoceně.
Chrtek J. (1990): Rod Reynoutria Houtt. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.): Květena České republiky vol. 2. - Academia, Praha, 362-366.
Mandák B. & Pyšek P. (2002): Reynoutria Houtt. In.: Kubát K. et al., Klíč ke květeně ČR, Academia, Praha, 201-202.
Mandák B., Pyšek P. & Bímová K. (2004): History of the invasion and distribution of Reynoutria taxa in the Czech Republic: a hybrid spreading faster than its parents. - Preslia, Praha, 76: 15–64.