violka bílá / Viola alba

Synonyma

Viola alba subsp. scotophylla (Jord.) Nyman
Viola besseri Rupr
Viola scotophylla Jord.

Hlavní znaky

- listová růžice s tenkými nadzemními výběžky
- listy dlouze řapíkaté, řapíky s tuhými chlupy
- čepele trojúhelníkovitě vejčité až trojúhelníkovité, na bázi srdčité, na vrcholu tupé, roztroušeně chlupaté
- palisty úzce trojúhelníkovité, brvité
- květní stopky obvykle lysé, s listenci vyrůstajícími ve spodní části
- květy bílé, žlutobílé nebo fialové
- ostruha zelenobílá nebo fialová
- tobolky hustě drsně chlupaté

Počet chromozómů: 20

Variabilita

Variabilita se projevuje především v barvě květů a v množství antokyanových barviv v asimilačních pletivech.

Ekologie

Teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petraeae) a dubohabřiny (Carpinion), vzácně také lesní lemy a světliny. Obvykle na bazickém podloží.

Rozšíření

V ČR vzácně, pouze v pahorkatinách Panonského termofytika.

Podobné druhy

Viola odorata, Viola suavis

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš