violka vonná / Viola odorata

Synonyma

Viola lilacina Rossm.
Viola odorata var. rotundata Čelak
Viola wiedemanni Boiss.
Viola odorata subsp. wiedemanni (Boiss.) Kupffer
Viola tristis Gáyer
Viola odorata var. pubiscapa Novák

Hlavní znaky

- listová růžice s nadzemními i podzemními výběžky
- listy okrouhle vejčité, obykle stejně dlouhé jako široké
- báze listu srdčitá
- řapíky jemně pýřité
- palisty široce trojúhelníkovité až vejčité, krátce brvité, brvy zakončené černou žlázkou
- listence v polovině květní stopky
- květy modrofialové, bílé či růžové, na bázi s drobnou bílou skvrnou, vonné
- ostruha fialová
- kališní přívěsky odstálé

Počet chromozómů: 20

Variabilita

Variabilita se projevuje zejména v barvě květů, které mohou být bílé, žluté, růžové či fialové, a také v míře odění listů.

Ekologie

Vlhčí listnaté lesy, křovinaté stráně, akátiny, sady a opuštěné zahrady či okraje cest, často v okolí lidských sídel. Myrmekochorní druh.

Rozšíření

V ČR hojně od nížin do podhůří.

Zajímavosti

Druh není na našem území původní. Do střední Evropy byl zavlečen pravděpodobně na konci středověku.

Podobné druhy

Viola alba, Viola collina, Viola hirta, Viola suavis

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš