violka srstnatá / Viola hirta

Synonyma

Viola hirsuta R. et Sch.
Viola odorata subsp. hirta (L.) Čelak.
Viola hirta subsp. brevifimbriata W. Becker
Viola hirta subsp. longifimbriata W. Becker

Hlavní znaky

- listová růžice bez výběžků
- listy trojúhelníkovité až trojúhelníkovitě kopinaté, 1,5-2x delší než široké
- báze listu srdčitá, nesbíhavá na řapík
- řapíky dlouze odstále chlupaté
- palisty úzce trojúhelníkovité, zubaté nebo oddáleně krátce brvité
- listence v dolní polovině květní stopky
- květy modré, modrofialové nebo narůžovělé, nevonné
- ostruha světle fialová nebo růžovomodrá, zahnutá vzhůru

Počet chromozómů: 20

Ekologie

Suché meze, okraje listnatých lesů, křoviny, sady, parky či slunné kamenité stráně, většinou na neutrálním či bazickém podloží. Myrmekochorní druh.

Rozšíření

V ČR hojně od nížin do podhůří.

Zajímavosti

Společně s violkou vonnou (Viola odorata) vytváří poměrně častého křížence Viola x scabra.

Podobné druhy

Viola ambigua, Viola collina, Viola odorata

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš