violka obojetná / Viola ambigua

Synonyma

Viola campestris M. Bieb.
Viola hirta subsp. ambigua (W. et K.) Rouy et Fouc.
Viola ambigua subsp. campestris (M. Bieb.) Gams

Hlavní znaky

- listová růžice bez výběžků
- listy vejčité až vejčitě kopinaté
- báze listu uťatá, křídlatě sbíhavá na řapík
- řapíky krátce odstále chlupaté
- palisty trojúhelníkovité, oddáleně třásnité
- květí stopky lámavé s listenci přibližně v polovině
- květy modrofialové, fialové či růžové, vonné
- ostruha fialová, zahnutá vzhůru

Počet chromozómů: 40

Ekologie

Suché stepní trávníky (zejména sv. Festucion valesiacae) a lesostepní stráně na jižně orientovaných stráních, na kamenitých mělkých půdách. Myrmekochorní druh.

Rozšíření

Jižní Morava (na sever přibližně po Brno, na západ po Znojmo), České Středohoří.

Zajímavosti

Ponticko-panonský prvek naší květeny.

Podobné druhy

Viola collina, Viola hirta

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš