Zapojené alpínské trávníky / Nardo strictae-Caricion bigelowii
Diagnostické druhy
Konstantní druhy
Dominantní druhy
Ohrožené druhy
Krátká charakteristika
Chudé trávníkové porosty alpínských poloh nad horní hranicí lesa, kde se v zimě vytváří silnější a dlouho trvající sněhová pokrývka, nejčastěji na plochých hřebenech a v terénních sníženinách na mírných svazích.
Struktura a druhové složení
Alpínské trávníky s dominantou Nardus stricta a Avenella flexuosa. Jedná se o porosty druhově chudé, nízké a husté s pokryvností 90-100% a výškou do 20 cm. Dále se zde častěji vyskytují Festuca supina a Carex bigelowii. V druhově chudých porostech se vyskytuje ještě několik druhů trav (Anthoxanthum alpinum, Deschampsia cespitosa a Molinia caerulea) a dvouděložných bylin (Bistorta major, Galium saxatile, Hieracium alpinum agg., Homogyne alpina, Solidago virgaurea aj.). Porosty obsahují zpravidla jen kolem 10 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m2. Mechové patro je v důsledku silného zápoje smilky a mocné vrstvy surového humusu zpravidla vyvinuto jen slabě nebo úplně chybí.
Stanoviště
Hlubší podzolové půdy, častý je i výskyt na zarostlých alpínských půdních formách, jako jsou polygonální a girlandové půdy. Půdy jsou vlhké, místy až zrašelinělé, chudé živinami a silně kyselé s malým obsahem vápníku a mocnou vrstvou surového humusu. Průměrné roční teploty stanovišť jsou 2 – 4 °C. Porosty se nacházejí v alpínském stupni zpravidla nad 1300 m n. m.
Dynamika a management
Smilkové alpínské trávníky se vyskytovaly jako přirozená vegetace mělkých terénních sníženin s déle ležící sněhovou pokrývkou (tzv. smilkové pralouky), podle hypotézy Jeníka (1961). Na základě tohoto předpokladu došlo k jejich rozsáhlému rozšíření na hřebenové plošiny až po vypálení a vysekání kleče, jehož cílem bylo zvětšit plochy vhodné pro pastevectví a travaření. V současnosti se smilkové porosty nerozšiřují. Tato skutečnost je dána vlivem atmosférického znečištění a také neobhospodařováním. Dochází tedy spíše k ústupu a šíření jiných druhů. Potenciálním nebezpečím pro tuto vegetaci je globální oteplování klimatu a změny v délce trvání sněhové pokrývky.
Variabilita
Jediná asociace Carici bigelowii-Nardetum strictae s dominantami Carex bigelowii a Nardus stricta. Vegetace vytváří rozsáhlé porosty na plochých hřebenech, na vrcholech silně vyfoukávaných větrem, kde se střídají kostřavové trávníky s lišejníky (as. Cetrario-Festucetum supinae) a alpínská vřesoviště (as. Avenello flexuosae-Callunetum vulgaris). Půdy jsou zde spíše hlubší, kamenité s pH 3,7 – 5,0 a s malou mikrobiální aktivitou. Porosty jsou po celou zimu kryté mocnou vrstvou sněhu.
Rozšíření v ČR
Alpínský stupeň nad 1300 m n. m. Vegetace je hojná v alpínském stupni skandinávských pohoří a izolovaně se vyskytuje ještě v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, zatímco smilkové trávníky nad horní hranicí lesa v Alpách jsou druhově bohatší a řadí se do jiného svazu (Nardion strictae).
Významné lokality
Vrcholové polohy Krkonoš, Velká kotlina v Hrubém Jeseníku, hřeben Hrubého Jeseníku mezi Petrovými kameny a Břidličnou horou
Význam
Dříve byly tyto trávníky přepásány a místy i sečeny. Dnes nejsou hospodářsky využívány. Společenstvo má význam pro ochranu biodiverzity, velký význam půdoochranný a vodohospodářský. Ohrožením je sešlap a potenciálně i šíření některých apofytů v okolí turistických cest, nejčastěji druhů Cirsium heterophyllum, Epilobium angustifolium, Hypericum maculatum a Senecio nemorensis agg., dále okyselování a eutrofizace, které podporují šíření některých druhů na úkor smilky, a v minulosti byly rozsáhlé plochy zničeny také vysazováním kleče.
Literatura
Kočí M. (2007): Acidofilní alpínské trávníky (Juncetea trifidi).- In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. díl, Travinná a keříčková vegetace, Academia Praha, p. 76-83.
Chytrý M. et al. (2010): Katalog biotopů ČR, 2. vydání, AOPK Praha.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České republiky – Příroda, Praha, 18: 1–166.
Culek M. et. al. (2005): Biogeografické členění České republiky, II. díl. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Čeřovský J., Podhajská Z. & Turoňová D., et. al. (2007): Botanicky významná území České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Zpracoval: Petra Bečvářová
Recenzoval: Martin Duchoslav
