Druhově chudá společenstva vnitrozemských slanisk, vyvíjející se na silně zasolených půdách zjara silně zamokřených a pozvolna vyschajících.
Tento svaz obsahuje vegetaci vnitrozemských slanisk s jednoletými sukulentními halofyty, kde dominují Salicornia prostrata nebo Suaeda prostrata. Vzhled společenstev dotváří ve větší míře druhy jako Aster tripolium subsp. pannonicus, Puccinellia distans nebo Spergularia maritima. K okrajům porostů se snižuje salinita půdy a roste druhová diverzita, která pak přechází v třídu Festuco-Puccinellietea. Jedná se o poměrně chudá rozvolněná společenstva jen vzácně zapojená. Fenologického optima dosahují koncem léta a začátkem podzimu. Mechové parto vesměs chybí.
Společenstva osídlují zónu slanisk s největší koncentrací rozpustných solí, nejlépe vytvořená jsou v oblastech s kontinentálním klimatem. Ideální jsou okraje periodických a slaných jezer, která bývají zjara zaplavena, což je nezbytné pro klíčení semenáčků, a v létě půda vysychá a puká. Převládá zde výpar nad nad příjmem vody, roční úhrn srážek pak nepřesahuje 550 mm. Vyvíjejí se na silně zasolených hlinitých až jílovitých půdách středně humózních.
U nás osídlovala tato vegetace především terénní sníženiny vzniklé při zazamňování jezer, kde se nachází velká koncentrace solí. V dřívějších dobách byl vliv na salinitu prostředí umocňován pastvou domácích zvířat, především drůbeže, jejíž trus obohacoval půdu o nitráty. Ty pomáhají rozvoji halofytů a brání nástupu konkurenčně silnějších ruderálních druhů. Ve 2. pol. 20. století s nástupem meliorace ztrácely tyto plochy svůj obvyklý vodní režim a společenstva mizela, zbylé lokality pak byly přeměneny na ornou půdu. Dnešní ochrana zahrnuje sečení, pastvu, narušování drnu a výsev vybraných druhů. Obnovení vodního režimu je však velmi obtížné.
V České republice rozlišujeme 2 asociace:
Společenstva tohoto svazu se v minulosti vyskytovala na více místech jižní Moravy a ještě po roce 1950 byla doložena z několika lokalit v okolí Hustopeč, Mikulova nebo Čejče, odkud ale pomalu vymizela. Na slaniskách v SZ Čechách nebyly tyto porosty prokázány. Vegetace je vázána na panonskou oblast a u nás dosahovala SZ hranice svého rozšíření. Objevovala se v oblastech s průměrnými teplotami nad 8,5°C a úhrny srážek kolem 550 mm. Souhrnně můžeme říci, že tento svaz u nás považujeme za vymizelý.
U nás neměly lokality tohoto svazu žádný hospodářský význam. Byly pouze užívány jako pastviny pro dobytek a drůběž.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky, ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, p. 62-64.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). - Příroda, Praha.
Šumberová K. (2007): Vegetace jednoletých sukulentních halofytů (Thero-Salicornetea strictae). - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčkovitá vegetace. - Academia Praha, p. 143-149.