Vegetace druhově chudých halofilních trávníků s dominancí trav rodu Puccinellia. V ČR se vyskytuje hlavně v ponticko – panonské oblasti a obsahuje pouze jednu vzácnou asociaci – Puccinellietum limosae.
Porosty jediné asociace Puccinellietum limosae - zblochancových slanisk jsou řídké, tvořené především zblochancem oddáleným (Puccinellia distans) a kuřinkou obroubenou (Spergularia maritima). Porosty také mohou obsahovat jednoleté obligátní halofyty svazu Salicornion prostratae a druhy mokrých slaných luk svazu Juncion gerardii. V nižších polohách panonské oblasti jsou porosty bohatší o kontinentální druhy jako např.: Artemisia monogyna, Limonium gmelinii a Pholiurus pannonicus. Zastoupení mechorostů je vzácné.
Půdy jsou vysychavé, silně zasolené, jílovité. Půdy jsou bohaté na ionty lehce rozpustných solí (K+, Na+, Mg2+, Ca2+, Cl-, ad.). Vyšší koncentrace solí je dána tím, že vznikají v okolí minerálních pramenů nebo v mokřadech v územích, kde převyšuje výpar nad srážkami. Stanoviště jsou v zimě a na jaře zamokřená a po zbytek roku zpravidla vyschlá, polygonálně rozpraskaná.
Asociace Puccinellietum limosae je společenstvo s převahou konkurenčně slabších druhů, proto je mírné pravidelné narušování půdy pro zachování nezbytné. Vhodným stanovištěm jsou pastviny, vesnická fotbalová hřiště, pravidelně sešlapávaná místa. V minulosti docházelo k degradaci těchto biotopů vlivem odvodňování krajiny, vymizení pastvy a následné přeměny na zemědělskou půdu.
V ČR je asociace Puccinellietum limosae rozlišována na 2 varianty:
a) Varianta Aster tripolium subsp. pannonicus obsahující halofilní terofyty Heleochloa schoenoides, a druhy charakteristické pro ponticko-panonskou oblast, např. Aster tripolium subsp. pannonicus; zahrnuje porosty na silněji zasolených místech.
b) Varianta Potentilla anserina, která obsahuje diagnostické druhy Inula britannica, Juncus compressus, Plantago major, Potentilla anserina a Trifolium fragiferum; je přechodem k subhalofilním společenstvům svazu Juncion gerardii.
Podrobnosti o asociaci včetně rozšíření zde. »
Vegetace je hojná na Mikulovsku, fragmentární porosty se vyskytují také jinde na jižní Moravě, dále v nížinách od Kadaňska přes Mostecko po střední Polabí.
Mezi významná území patří rezervace Slanisko u Nesytu, u Novosedel, Dobrého Pole, Nového Přerova a v poslední době úspěšně obnovené slanisko u Terezína na Hodonínsku.
V minulosti sloužila tato vegetace k pastvě dobytka a drůbeže. Dnes je především význam ochranářský, protože slaniska patří k nejohroženějším biotopům.
Čeřovský J., Podhajská Z., Turoňová D. (ed) (2007): Botanicky významná území České republiky – Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, p. 290 – 295.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
Sádlo J. (2010): T7 Slaniska. – In: Katalog biotopů České republiky, ed. 2. – Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, p. 240 – 242.
Šumberová K., Novák J., Sádlo J. (2007): Puccinellion limosae Soó 1933 – Vysychavé slaniskové trávníky. – In: Milan Chytrý (ed.) Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, p. 152 – 155.