Nitrofilní bylinná vegetace polostinných lesních lemů, lesních světlin a pasek, na nevysychavých, živinami bohatých půdách.
Mezernaté až zcela zapojené porosty s variabilní výškou (0,3-2 m) podle přítomných druhů. Mezi ty nejstatnější patří vytrvalé (Atropa bella-donna, Campanula trachelium, Senecio nemorensis agg., Stachys sylvatica, Lunaria rediviva, Eupatorium cannabinum, Aruncus vulgaris aj.) a jednoleté byliny (např. Impatiens noli-tangere) a širokolisté trávy (např. Brachypodium sylvaticum, Festuca gigantea a Hordelymus europaeus). S nižších bylin hojně zastoupených v porostech svazu to jsou např. Circaea alpina a Geranium robertianum. Dále se běžně vyskytují i druhy nitrofilních lemů (např. Aegopodium podagraria, Alliaria petiolata a Anthriscus sylvestris) a další druhy přesahující z jiných svazů (např. Mercurialis perennis, Viola reichenbachiana, Rubus spp., Chrysosplenium alternifolium, Clinopodium vulgare a Veronica chamaedrys). Časté jsou i mladé dřeviny.
Porosty svazu se vyskytují v polostinných lesních lemech, na světlinách a pasekách a jiných mezerách v lesním porostu. Vyžadují mírně suché až vlhčí půdy, které ale nikdy úplně nevysychají a jsou bohaté na živiny, především dusík a fosfor. Tato společenstva jsou velmi citlivá na sešlap, pastvu a seč, proto se vyskytují většinou na dosah lesního prostředí, anebo v parcích, na starých hřbitovech, na okrajích porostů náletových dřevin a křovin, vzácně také zarůstají luční meze, vlhčí lomy a náspy tratí. Mimo les je tato vegetace vázána na vlhké kamenité substráty (např. zdi) vyšších poloh, kde dochází k rychlé humifikaci. Vyskytuje se od nížin po horní hranici lesa.
Vegetace lesních světlin, která je udržována silnými, ale málo častými disturbancemi (v odstupu několika let), které omezují nástup dřevin. Diagnostické druhy svazu se většinou vyskytují v lesním podrostu, ovšem zde se udržují převážně vegetativně, jejich ekologické optimum se nachází na prosvětlenějších místech. Historicky má svaz základ ve vegetaci přirozeně narušovaných míst v lese, většina dnešních porostů ale vznikla sekundárně, převážně vlivem těžby dřeva.
Svaz je velmi variabilní, v ČR se vyskytuje pět asociací. Nejblíže obecné charakteristice svazu má asociace Stachyo sylvaticae-Impatientum noli-tangere, rostoucí na širokém rozmezí stanovišť. Na převážně kamenitých substrátech vytváří primární sukcesní stadium asociace Epilobio montani-Geranietum robertiani, dosahující maximální výšky porostu okolo 0,5 m. Přirozenou vegetací suťových svahů a sutí je asociace Arunco vulgaris-Lunarietum redivivae, na podmáčených stanovištích nalezneme asociaci Carici pendulae-Eupatorietum cannabini. Na vlhčích kamenitých nebo suťových svazích se vyskytuje asociace Urtico dioicae-Parietarietum officinalis. Většina lokalit z ČR je z blízkostí lidských sídel.
Podrobnější charakteristika asociací včetně jejich rozšíření zde.»
Od nížin po horní hranici lesa po celém území ČR.
Svaz nemá hospodářský význam, může ale stabilizovat půdy po těžbě dřeva, zároveň ovšem stíní semenáčkům a omezuje tak zmlazování. Dochází k šíření invazní Impatiens parviflora. Ohrožený není.
Sádlo J., Láníková D. & Petřík P. (2009): Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae Görs ex Mucina in Mucina et al. 1993. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, Academia, Praha, p. 319-334.