Středoevropské teplomilné doubravy / Quercion petraeae

Diagnostické druhy

Konstantní druhy

Ohrožené druhy

Krátká charakteristika

Lesní společenstva s převahou dubu zimního (Q. petraea) nebo dubu letního (Q. robur) a výskytem v teplých až mírně teplých oblastech na kyselých, minerálně nepříliš bohatých či středně bohatých půdách.

Struktura a druhové složení

Stromové patro je charakteristické dominancí dubu zimního (Quercus petraea agg.), méně častěji dubu letního (Q. robur), často s obohacením borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřábu břeku (Sorbus torminalis), a na některýcch stanovištích i výskytem habru obecného (Carpinus betulus) a lípy srdčité (Tilia cordata). Keřové patro je většinou druhové chudé, s malou pokryvností, tvořené na suchých stanovištích zmlazujícími dřevinami E3 či na vlhčích místech krušinou olšovou (Frangula alnus). Složení bylinného patra je velmi proměnlivé v závislosti na charakteru substrátu. Jako nejčastější dominanty lze označit Carex humilis, Festuca ovina, Carex montana, Poa nemoralis, Convallaria majalis, Vincetoxicum hirundinaria, Calluna vulgaris a Genista pilosa. Mechové patro je dobře vyvinuté zejména na stanovištích se sušším a kyselým substrátem. Mechy a lišějníky tady spolu často dosahují vysoké pokryvnosti. Z mechorostů jsou nejčastěji přítomny Brachytheciastrum velutinum, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Plagiomnium affine s. l. a Polytrichum formosum. Z lišejníků lze na těchto lokalitách najít rody Cladonia a Parmelia s. l..

Stanoviště

Teplomilné doubravy osídlují kyselé a mírné kyselé substráty, které jsou minerálně chudé nebo na živiny středně bohaté. Půdy mohou být mělké v případě výslunných svahů a říčních údolí nebo hluboké na rovinách a mírně členěných terénech. Porosty dosahují výškového maxima kolem 700 m n. m.

Dynamika a management

Některé porosty jsou původní, většina však vznikla druhotně vlivem člověka a jeho způsobu hospodaření (těžba, pastva, vyhrabávání opadu). Dochází zde k podpoře šíření nenáročných a acidotolerantních druhů bylin. Pro zachování toto typu vegetace je nutná probírková těžba k udržení rozvolněného stromového patra, původní dřevinné skladby a nezvyšování stavu chovné zvěře.

Variabilita

Svaz Quercion petraeae sdružuje na území ČR 3 asociace - as. Sorbo torminalis-Quercetum, as. Genisto pilosae-Quercetum petraeae a as. Melico pictae-Quercetum roboris.
První zmiňované asociace, a to as. Sorbo torminalis-Quercetum (mírně až extrémně suché dobravy) a Genisto pilosae-Quercetum petraeae (extrémně suché doubravy) preferují suché a prosluněné svahy s mělkou půdou. Oproti nim se třetí as. Melico pictae-Quercetum roboris  vyskytuje spíše na hlubších substrátech rovin a mírných svahů.

Rozšíření v ČR

Nižší, zejména teplé a suché oblasti především Čech a Moravy a výslunné svahy říčních údolí ve středních polohách. Oblasti Českého středohoří, středního a dolního Poohří, Podbořansko, Džbán, Křivoklátsko, Český kras, okolí Prahy a Plzně, Kokořínsko, povodí Cidliny, okolí Brna a Znojma, Litenčické vrchy, Bučovicko, Bílé Karpaty a Vizovická vrchovina.

Význam

V minulosti byl tento typ vegetace využíván jako nízké a střední lesy, rovněž také pro pastvu dobytka. V současnosti však dochází k sukcesní přeměně těchto acidofilních doubrav  v mezofilnější typy lesa, a to především z důvodu ústupu dřívější způsobu hospodaření, atmosférické depozici živin, šíření ivazních druhů a chovu lovné zvěře.

Literatura

Roleček, J. (in press): Quercion petraeae Issler 1931 - In: Chytrý M. et al.,Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha.
Neuhäuslová Z., Blažková D., Grulich V., Husová M., Chytrý M., Jeník J., Jirásek J., Kolbek J., Kropáč Z., Ložek V., Moravec J., Prach K., Rybníček K., Rybníčková E. & Sádlo J. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Textová část. - Academia, Praha.
Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Grulich V.(2012): Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. - Preslia, 84: 631-645.