Vegetace otevřených, na živiny chudých stojatých vod se submerzní vrstvou tvořenou zástupci rodu Utricularia.
Druhově chudé porosty, ve kterých jasně dominují zástupci rodu bublinatka (Utricularia intermedia, U. minor, U. ochroleuca, vzácně U. bremii). Ty v submerzní vrstvě často doprovází druh Sparganium natans, velmi vzácně i Potamogeton natans či P. polygonifolius. Nad vodní hladinu dále vystupují vtroušené druhy či rostliny z kontaktních společenstev. V mechovém patře výrazně dominují zejména zástupci čeledi Amblystegiaceae (Pseudo-calliergon trifarium, Scorpidium spp.) a rašeliníky (Sphagnum spp.). V místech s vyšší hladinou vody se mohou objevovat i druhy jako Utricularia australis, Myriophyllum verticillatum či Potamogeton spp. Při okrajích tůní se často vyskytují ostřice (Carex rostrata, C. lasiocarpa), bahničky (Eleocharis spp.), případně i rašeliništní druhy jako Drosera anglica, D. intermedia, Rhynchospora alba či Eriophorum angustifolium.
Vegetace vyžaduje stálé zaplavení. Substrát dna tvoří organogenní, písčitý nebo vápnitý sediment. Na podkladu závisí reakce vody, která může být kyselá až neutrální (nejčastější případ), vzácně i mírně zásaditá (as. Scorpidio scorpioidis-Utricularietum). Výskyt je nejčastěji vázán na tůňky při okrajích rybníků, rašeliniště, mělké šlenky, slatiniště nebo lemy vodních nádrží.
Dnes ohrožený typ vegetace, který snadno podléhá vnějším změnám. Společenstvo nejvíce ohrožují změny vodního režimu a zásahy do hydrologických poměrů. Jedná se zejména o odvodňování, vysychání mokřadů, eutrofizaci vod nebo zazemnění vodních ploch. Problém představuje i těžba rašeliny, intenzivní aplikace hnojiv v okolí, kachní farmy, popřípadě zarůstání stanovišť pobřežní vegetací zejména na úkor bublinatek. Management spočívá v udržování příznivého vodního režimu, odstraňování litorální makrofytní vegetace a především v zamezení eutrofizace, která urychluje sukcesi.
Tento svaz na našem území zahrnuje celkem tři asociace, a to Sparganio minimi-Utricularietum intermediae, Sphagno-Utricularietum ochroleucae a Scorpidio scorpioidis-Utricularietum. První z nich roste na stanovištích s nejhlubší vodou a zároveň je i nejvíce rozšířená. Druhá asociace osídluje spíše mělčí, často i periodické tůňky a vyskytuje se pouze na Třeboňsku a vzácně na Šumavě. Třetí se na rozdíl od předchozích nachází na stanovištích výrazně bohatších na vápník a je velmi hojná zejména ve Skandinávii.
Vzácný typ vegetace, který v posledních letech výrazně ustupuje. Výskyt je spíše fragmentární (zejména v souvislosti s ostrůvkovitým výskytem bublinatek) a je situován do vlhčích, často i chladnějších oblastí ČR. Recentně lze tyto porosty pozorovat zejména na západě (Chebsko, Slavkovský les, Krušné hory) a jihu Čech (Šumava, Třeboňsko), ale i v severních Čechách (Dokeská pánev, Český ráj), popřípadě i na Českomoravské vrchovině. Na území Moravy se s tímto typem vegetace setkáme velmi vzácně, pouze na východní hranici Českomoravské vrchoviny.
Jedná se o unikátní typ vegetace, který představuje útočiště pro řadu ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Dítě D., Navrátilová J., Hájek M., Valachovič M. & Pukajová D. (2006): Habitat variability and classification of Utricularia communities: comparison of peat depressions in Slovakia and the Třeboň basin. – Preslia, 78: 331-343.
Hejný S. (1990): Dynamic Changes in the Macrophyte Vegetation of South Bohemian Fishponds after 35 Years. - Folia Geobotanica & Phytotaxonomica, 25(3): 245-255.
Navrátilová J. (2011): Sphagno-Utricularion Müller et Görs 1960 - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, 299-308.
Šumberová K. (2010): V3. Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní. – In: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.), Katalog biotopů České republiky, 2. Vydání, AOPK Praha, 24-26.