Nízká rozvolněná bylinná vegetace vlhkých písků a štěrků s nízkým pH a malým množstvím živin.
Rozvolněné porosty drobných nízkých jednoletých dvouděložných bylin, sítin a trav. K běžným dominantám patří např. Juncus bufonius, Plantago uliginosa, často také Hypericum humifusum, Juncus capitatus aj. Přítomny mohou být i polní plevele (např. Spergula arvensis, Vicia angustifolia aj.). Na pobřeží rybníků se v nižším patře vyskytují plazivé druhy, jako Tillaea aquatica, výše pak např. Juncus tenegeia, Isolepis setacea aj. V pozdějších sukcesních stádiích se mohou prosadit některé druhy jetele (např. Trifolium arvense). Mechové patro chybí nebo je jen slabě vyvinuto.
Písčité substráty s vysokou vlhkostí, jen málo vysychavé, s malým obsahem živin, kyselé až neutrální. Osídluje především antropogenní stanoviště. Vlhká nehnojená pole, kraje cest, kamenolomy, okraje rybníků. Přirozeně na okrajích jezer.
Většina druhů patří mezi konkurenčně slabé druhy, vyžadující nízké množství živin. S nástupem chemizace a hnojení tak společenstva ustupují zdatnějším konkurentům v podobě vytrvalých bylin a dřevin. Vhodné je omezování sukcese formou extenzivní pastvy či orby.
Svaz je na území ČR členěn do dvou širších asociací. První (Centunculo minimi-Anthoceretum punctati) je vázana především na vlhké písčité až hlinité půdy polí a cest. Druhá (Junco tenageiae-Radioletum linoidis) osídluje zejména velmi vlhké bahnité nánosy na krajích rybníků a jezer.
Zejména západní část republiky, v krajích rybníků a jezer. Především Českobudějovická a Třeboňská pánev, dále Klatovsko, Plzeňsko aj.
Třeboňsko
Hlavní význam spočívá v ochraně biodiverzity. Vegetace zahrnuje vzácné a ustupující druhy rostlin.
Šumberová K. (2011): Radiolion linoidis Pietsch 1973. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia, Praha, p. 328-336.