violka lesní / Viola reichenbachiana

Synonyma

Viola sylvestris Lam.
Viola silvatica (Hartm.) Fries

Hlavní znaky

- byliny s přízemní růžicí listů a květonosnými lodyhami
- lodyhy vystoupavé
- listy dlouze řapíkaté, přitiskle chlupaté či lysé, delší než širší
- čepel trojúhelníkovitá až trojúhelníkovitě vejčitá, na bázi srdčitá
- květní stopky s listénci v horní polovině
- květy fialové
- ostruha fialová
- kališní přívěsky drobné

Počet chromozómů: 20

Ekologie

Listnaté a smíšené lesy (bučiny, dubohabřiny, vzácněji i teplomilné doubravy) či křoviny, na humózních, minerálně bohatých půdách.

Rozšíření

Hojně od nížin do hor, ve vyšších polohách roztroušeně až vzácně, vzácně vystupuje až do ledovcových karů.

Zajímavosti

Druh se poměrně často kříží s violkou Rivinovou (Viola riviniana), kříženci vytváří na lokalitách hybridní roje a v některých územích mohou být častější než rodičovské druhy.

Podobné druhy

Viola riviniana, Viola rupestris

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš