violka písečná / Viola rupestris

Synonyma

Viola arenaria DC.
Viola silvestris subsp. arenaria (DC.) Čelak.
Viola arenaria subsp. rupestris (F.W. Schmidt) Nyman
Viola rupestris subsp. arenaria (DC.) Rothm.

Hlavní znaky

- drobné byliny s přízemní růžicí listů a květonosnými lodyhami
- lodyhy krátce hustě pýřité
- listy dlouze řapíkaté, drobné, tuhé, tmavozelené
- čepel okrouhle vejčitá, na okraji mělce vroubkovaná, na bázi uťaté až mělce srdčité
- palisty kopinaté, na okraji třásnitě brvité
- listence vyrůstají v horní polovině květní stopky
- květy modrofialové
- ostruha světle modrá, narůžovělá či bělavá
- tobolky pýřité

Počet chromozómů: 20

Variabilita

Vzácně se vyskytují rostliny zcela lysé.

Ekologie

Stepní a lesostepní výslunné stráně, skály, borové doubravy a bory na píscích, na půdách písčitých až kamenitých, obvykle na podloží s neutrální až zásaditou reakcí.

Rozšíření

Roztroušeně v termofytiku a ve vápencových oblastech mezofytika. Chybí ve východním Polabí a v Bílých Karpatech.

Podobné druhy

Viola reichenbachiana, Viola riviniana

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.

Zpracoval: Michal Hroneš