violka Rivinova / Viola riviniana

Synonyma

Viola sylvestris subsp. riviniana (Rchb.) Čelak.

Hlavní znaky

- byliny s přízemní růžicí listů a květonosnými lodyhami
- lodyhy obloukovitě vystoupavé až přímé
- listy dlouze řapíkaté, obvykle lysé, širší než delší
- čepel okrouhle vejčitá, na bázi srdčitá
- květní stopky s listénci v horní polovině
- květy světle až blankytně modré, na bázi bělavé
- ostruha bílá, na konci vykrojená
- kališní přívěsky velké

Počet chromozómů: 40

Variabilita

Rostliny z písčin a vřesovišť se vyznačují drobnějšími vegetativními i generativními orgány a jsou hodnoceny jako var. minor.

Ekologie

Listnaté lesy (doubravy, dubohabřiny), křoviny, lesní lemy, křovinaté stráně, vřesoviště a písčiny.

Rozšíření

Roztroušeně až hojně v termofytiku a mezofytiku, v oreofytiku pouze vzácně v nižších polohách.

Zajímavosti

Druh se poměrně často kříží s violkou lesní (Viola reichenbachiana), kříženci vytváří na lokalitách hybridní roje a v některých územích mohou být častější než rodičovské druhy.

Podobné druhy

Literatura

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.], Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.
Mereďa P. jun, Mártonfi P., Hodálová I., Šípošová H. & Danihelka J. (2008b): Violaceae Batsch. – In: Goliášová Š. & Šípošová H. [eds.]: Flóra Slovenska VI/1. – Veda, Bratislava, 80–190.
Valentine D. H., Merxmüller H. & Schmidt A. (1968): Viola L. – In: Tutin T. G., Heywood V. H., Burges N. A., Moore D. M., Valentine D. H., Walters S. M., Webb D. A. [eds.]: Flora Europaea, Vol. 2. – Cambridge: University Press, 270–282.