Vegetace pohyblivých sutí a drolin na svazích kopců a v zaříznutých údolích s řekou. Pokladem jsou karbonátové horniny (vápenec, slínovec) nebo silikátové horniny různě bazické (spilit a algonkické břidlice).
Pohyblivé sutě jsou osídlovány řídkými porosty jednoletek (př. Galeopsis angustifolia, Microrrhinum minus, Teucryum botrys) nebo rozvolněnými porosty geofytů (Gymnocarpium robertianum) a hemikryptofytů (př. Vincetoxicum hirundinaria). Častá je účast ruderálních druhů (např. Convolvulus arvensis, Fallopia convolvulus,Reseda lutea aj.) a v některých typech i teplomilných druhů mělkých půd (např. Sedum sexangulare, S. album, Acinos arvensis, Sanguisorba minor aj.).
Mírně pohyblivé či periodicky stabilizované sutě přirozeného nebo antropogenního původu (lomy, odvaly, štěrk v kolejištích). Horninový podklad tvořen převážně vápencem, tvrdými slínovci, bazickými vyvřelinami (spilit, paleoandezit, čedič aj.). Zdrojem vody a vlhkosti pro vegetaci jsou zde jen nepravidelné srážky a rosa, podzemní voda je většinou nedostupná. Vegetace se nachází v kolinním a submontáním stupni.
Vegetace pohyblivých sutí je druhově spíše chudá, a vznikající díky kolonizaci či rekolonizaci. Druhy (a druhová bohatost) jsou závislé na typu sutí a na jejich pohyblivosti. Záleží na tom, zda se jedná o silně pohyblivé osypy, stabilizované osypy, nebo zazamněné osypy, poslední dva typy jsou druhově bohatší. K tomuto stanovišti neodmyslitelně patří dynamika a rychlost, s jakou se vegetace objevuje a zase mizí do stabilnějších poloh, právě v důsledku pohybu sutí. Díky této lokální dynamice se v rámci určité lokality vegetace udržuje trvale. Některé porosty mohly vzniknout také díky antropogenní činnosti na náspech, odvalech a výsypkách, z čehož plyne, že přímý management zde není možný, neboť lidská činnost se do jisté míry podílí jak na vzniku, tak i na zániku vegetace.
Na území ČR jsou rozlišišovány tři asociace: Gymnocarpietum robertiani, Galeopsietum angustifoliae, Teucrio botryos-Melicetum ciliatae.
První asociace (Gymnocarpietum robertiani) s dominantní oddenkatou nízkou kapradinou Gymnocarpium robertianum je druhově bohatší. Vyskytuje se na mírně pohyblivých nebo periodicky stabilizovaných sutích, na vápenci, tvrdých slínovcích nebo spilitu. Typické je stinné nebo pohostinné místo v dolní části osypu s humózní půdou. Vegetace potřebuje ke své existenci pravidelné disturbance na přirozených sutích.
Druhá asociace (Galeopsietum angustifoliae) s dominantou Galeopsis angustifolia, se vyskytuje na výslunných sutích s minerální, nepříliš humózní půdou. Tuto asociaci nalezneme v čerstvě vytěžených lomech, na odvalech, štěrkových okrajích cest a na kamenitém materiálu na lomových etážích.
Třetí asociace (Teucrio botryos-Melicetum ciliatae) s dominantou Melica ciliata a specializovaným jednoletým suťovým druhem Teucrium botrys. Vyskytuje se na jižně až jihozápadně orientovaných skalnatých svazích v nadmořské výšce 250–280m. Porůstá suť obohacenou o jemnozem z drobných úlomků krystalického vápence.
Asociace Gymnocarpietum robertiani se vyskytuje v Moravském krasu, dále na Lounsku, Křivoklátsku a ve vápencových částech Předšumaví, vzácně i jinde. Asociace Galeopsietum angustifoliae se vyskytuje např. na Křivoklátsku, v Českém krasu, Českém středohoří aj. Asociace Teucrio botryos-Melicetum ciliatae se vyskytuje pouze na jediné lokalitě, a to v údolí potoka Křepičky u Horních Dunajovic na Znojemsku.
V evropském měřítku je svaz rozšířen od západní po jihovýchodní Evropu, a to především v Alpách a Karpatech, je však znám i ze severního Španělska, a oblastí severně od Alp až po Británii.
Hlavní význam je ochranářský. Vegetace přispívá ke stabilizaci sutí. Poskytuje útočiště některým vzácným druhům rostlin, a na nich závislým živočichům. Ohrožení může spočívat v zarůstání, šíření akátu a křovin, a také v necitlivých lesnických zásazích. Dále zde může být vliv ze strany imisí a s tím spojené riziko změny druhové skladby směrem k nitrofilním druhům. Dalším potencionálním rizikem může být těžba hornin, která může zapříčinit pohyb sutí.
Sádlo J. (ed.) (2007): Stipion calamagrostis. Vegetace vápnitých sutí. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia Praha, p. 452-459.
Chytrý M., Kučera T. a Kočí M. (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky, ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, p. 129-131.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
Petříček V. et. al. (1999): Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, p. 188-200.
Háková A. et. al. (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000 – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, p. 135-136.
Culek M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2: 1-589.