Bazifilní vegetace jarních efemérů, sukulentů, mechorostů a lišejníků, které rostou na mělkých bázických půdách v teplých oblastech.
Porosty s převahou vápnomilných druhů efemér (Arabis auriculata, Erophila spathulata, Saxifraga tridactylites, Veronica praecox), krátkověkých trvalek a jednoletek s delším životním cyklem (Acinos arvensis, Alyssum alyssoides) a sukulentů (Sedum album). V porostech je též zastoupeno mechové patro (Syntrichia ruralis s.l. a Tortella inclinata), lišejníky (Sladonia foliacea, Fulgensia fulgens) a játrovky (Mannia fragrans).
Výskyt vázán na porostní mezery, narušovaná místa v suchých trávnících a na skalní plošiny především na vápenci, méně častěji i na bazických výlevných horninách, vápnomilných slepencích, spraších, vápnitém flyši a na slínovcích.
Porosty ohrožuje přirozená sukcese, eutrofizace, ruderalizace, silná disturbance (př. intenzivní sešlap), šíření nepůvodních druhů. Vegetace nepotřebuje na přirozených lokalitách žádný management, na umělých dochází k zarůstání dřevinami a vytrvalými bylinami, je zde vhodné obnovit pastvu koz nebo ovcí.
Na území ČR jsou rozlišovány dvě asociace.
Asociace Cerastietum (bazifilní vegetace jarních efemér) je společenstvo jarních efemér vyskytující se na bázických půdách. Mezi hlavní druhy jarních efemér patří: Alyssum alyssoides, Arabis auriculata, Cerastium pumilum s. lat., Minuartia fastigiata, Veronica praecox), častý je i výskyt sukulentů (Sedum acre, Sedum album, Sedum sexangulare) a geofytů (Allium flavum, Poa bulbosa).
Asociace Alysso alyssoidis-Sedetum (bazifilní vegetace skalních výchozů s rozchodníkem bílým) je společenstvo sukulentů, lišejníků a mechů rostoucích často na karbonátových půdách. Dominantou porostu je především sukulent Sedum album. Jarní efeméry mají menší pokryvnost oproti předchozí asociace, přičemž mezi nimi převažují druhy s širší ekologickou valencí (Holosteum umbellatum, Medicago minima, Poa bulbosa). Mechové patro je tvořeno Syntrichia ruralis, Tortella inclinata, lišejníky (Cladonia foliacea, druhy rodu Peltigera). Je zde zastoupena i skupina poloruderálních druhů, v nichž mnohé jsou archeofyty (Echium vulgare, Polycnemum majus, Setaria viridis, Erodium cicutarium).
České středohoří, Doupovské hory, pošumavské vápence, Pavlovské vrchy, okolí Ivančic a Moravského Krumlova, Moravský kras, okolí Štramberka a další roztroušené lokality v západní části Moravy a středních a severních Čech.
Český kras, Moravský kras, Pavlovské vrchy.
Porosty nemají hospodářský význam. Dříve sloužily pro pastvu dobytka.
Chytrý M., Kučera T., Grulich V., Lustyk P. (ed.) (2010) – Katalog biotopů ČR, ed. 2. - Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha, p. 238 -240.
Procházka F. et. al. (2001): Černý a Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166.
Sádlo J. (2007): Alysso alyssoidis-Sedion Oberdorfer et Müller in Müller 1961 – Bazifilní vegetace jarních efemér a sukulentů. – In: Milan Chytrý (ed.) Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, p. 359 - 365.