Suché bylinné lemy / Geranion sanguinei

Diagnostické druhy

Brachypodium pinnatum, Euphorbia cyparissias, Geranium sanguineum, Peucedanum cervaria, Stachys recta

Konstantní druhy

Brachypodium pinnatum, Euphorbia cyparissias, Geranium sanguineum, Hypericum perforatum, Peucedanum cervaria

Dominantní druhy

Brachypodium pinnatum, Dictamnus albus, Geranium sanguineum

Ohrožené druhy

Anemone sylvestris, Coronilla vaginalis, Dictamnus albus, Polygala major, Prunella grandiflora, Scorzonera purpurea, Tetragonolobus maritimus, Thesium linophyllon

Krátká charakteristika

Suchomilná, druhově bohatší ekotonální bylinná společenstva, s výrazným podílem širokolistých bylin teplomilných doubrav, často na okrajích lesů a křovin.

Struktura a druhové složení

Vyskytují se tu nejrůznější životní formy rostlin, nejčastěji převládají hemikryptofyty, méně je travin. Porost je horizontálně i vertikálně dobře strukturován. Porosty jsou zpravidla zapojené, poměrně druhově bohaté, dominantními druhy bývají Geranium sanguineum, Brachypodium pinnatum, Dictamnus albus, Inula salicina, Peucedanum cervaria aj.

Stanoviště

Jedná se o ekotonální společenstva, často na okrajích lesů a křovin, kde nalezneme jak druhy lesní, kterým vyhovuje vyšší vlhkost a režim bez disturbancí, tak druhy suchých trávníků, které tu mají ještě dostatek světla. Jsou to přirozená i sekundární stanoviště. Těžištěm jejich rozšíření jsou teplé a suché pahorkatiny, na různých, především vápnitých podložích (vápence, slínovce, čediče, spraš). Stanoviště jsou suchá, v létě s vláhovým deficitem. Dostupnost světla se mění v závislosti na rozmístění dřevin (pokryvnost keřového patra bývá do 20 %) či vzdálenosti lesa, společenstvo osidluje i otevřené plochy.

Dynamika a management

Sekundárně vzniklá lemová společenstva jsou běžnější, ovšem jsou závislá na managementových zásazích. Přirozeně bezlesé porosty na skalách jsou poměrně stabilní a nevyžadují speciální management. Na travnatých nebo křovinatých svazích s hlubší půdou jde o sukcesní stádium mezi suchými trávníky na jedné straně a křovinami a lesy na straně druhé. Pro jejich udržení je tedy nutné sukcesi blokovat vyřezáváním dřevin nebo extenzivní pastvou.

Variabilita

Na území ČR jsou rozlišovány 3 asociace. První z nich je asociace Trifolio alpestris-Geranietum sanguinei Müller 1962 (Lemy s kakostem krvavým), což jsou poměrně bohaté porosty s dominantním druhem Geranium sanguineum, často také s Teucrium chamaedrys, rozšířené především v Českém středohoří, údolí Berounky, Dyje, Rokytné, na Kokořínsku či například v Pavlovských vrších, na různých bazických substrátech. Druhou je asociace Geranio sanguinei-Dictamnetum albi Wendelberger ex Müller 1962 (Lemy s třemdavou bílou), rozšířená v teplých pahorkatinách do 400 m n. m., na bazických, vzácně na kyselých podkladech, například v Českém středohoří, Českém krasu, na Křivoklátsku či v okolí Brna. Poslední sem řazenou vegetační jednotkou je asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae Müller 1962 (Lemy se smldníkem jelením) - porosty druhově podobné svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, rozšířené v teplých suchých pahorkatinách a podhůří, především na vápnitých sedimentárních horninách (slínovce, spraše, vápnité pískovce, vápence aj.) s hlubšími půdami. Porosty řazené do této asociace nalezneme např. v Českém termofytiku a mezofytiku (Česká křídová tabule), Podbrdsku, Posázaví, dolním Povltaví, na Moravě v Moravském krasu, okolí Pálavy nebo na Opavsku.

Rozšíření v ČR

České termofytikum a mezofytikum (České středohoří, širší okolí Prahy, Polabí, východní Čechy), jižní Morava, teplejší karpatská pohoří.

Význam

Druhově bohatší porosty teplomilné vegetace, představující sukcesní stádium mezi suchými trávníky a xerotermními křovinami, s výskytem ohrožených druhů.

Literatura

Hoffman A. (1997): Geranion sanguinei Tüxen in Müller 1962. - In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace, Academia, Praha, p. 458-465.

Zpracoval: Roman Kalous
Recenzoval: Martin Duchoslav